Tentokrát však nejde o román, nýbrž o soubor přetržitých vzpomínek a úvah s názvem Muž bez vlasti (A Man Without a Country, 2005), který v češtině může možná evokovat (klamně) název nedokončeného románu Roberta Musila Muž bez vlastností.
V úvodní části svazku se Vonnegut zabývá smíchem a humorem a vrací se opět k fenoménu němého filmu a slavné komické dvojice Laurela a Hardyho: „Kdesi v nich je strašná tragédie. Ti chlapi jsou příliš milí na to, aby v tomhle světě přežili, a jsou neustále v hrozném nebezpečí. Kdokoliv by je mohl tak snadno zabít!“
Jaký je to propadák, být člověk
Při probírání tohoto tématu se autor také obrací do minulosti, k vlastním válečným útrapám: „Když nás bombardovali v Drážďanech, seděli jsme ve sklepě s hlavou zakrytou rukama, kdyby spadl strop, a najednou jeden voják řekl tónem vévodkyně na zámku v chladný a deštivý den: ,Co asi dnes večer dělají chudí?‘ Nikdo se nezasmál, ale stejně jsme byli všichni rádi, že to řekl. Aspoň jsme byli pořád naživu. A on to dokázal.“
I následující kapitoly jsou plné humorného nadhledu (a také čtenářova smíchu). Vonnegut je vynikající stylista, text sviští kapitolu za kapitolou... O literatuře se dozvíme alespoň „to nejdůležitější“: „Všimli jste si, že všechna velká literatura... je vždycky o tom, jaký je to propadák, být člověk?“ A pak nám jako zkušený spisovatel udělí krátkou, ale výživnou lekci tvůrčího psaní. Mezi protínající se osy začátek-konec a štěstí-neštěstí zakreslí postupně příběh „chlap v kaši“, „chlapec potká dívku“, pak také Popelku, Kafkovu Proměnu a Shakespearova Hamleta.
Dalším problémem, který Vonneguta zajímá, je současná frekvence rozvodů. Důvod vidí v absenci široké rodiny, díky níž si měla manželka s kým popovídat a manžel získal nové kamarády: „Když se dnes manželé pohádají, mohou se domnívat, že je to kvůli penězům nebo rozhodování nebo sexu nebo výchově dětí nebo kvůli čemukoliv jinému. Ve skutečnosti se ale snaží, aniž si to uvědomují, říci jeden druhému: ,Nejsi dost lidí!‘“
Kriticky se pak také „humanista“, jak sám sebe Vonnegut označuje, vyjadřuje k zamořování Země výfukovými plyny, výrobě vodíkových bomb a také politice současného amerického prezidenta: „Když už je řeč o tom vrhání se do války, víte, proč je George W. Bush podle mého tak vysazený na Araby? Dali nám algebru. A také číslice, které používáme, včetně symbolu pro nic, jejž Evropané nikdy předtím neměli. Myslíte, že Arabové jsou hloupí? Jen si zkuste trochu složitější dělení s římskými číslicemi!“
Mafie andílků
Nejnovější kniha Kurta Vonneguta, jr., asi nebude ve slovnících a medailonech zmiňována v prvním sledu, nicméně svou kvalitu jistě má. Autor vyslovuje jasné názory, a to velmi jiskřivým jazykem plným pomrkávání a humoru. A tak ani po tomto počinu nelze amerického prozaika zařadit do kolonky „starý a nudný, který žije ze své bývalé slávy“.
Jeho síla totiž spočívá v tom, že si patrně stále velmi dobře dokáže uvědomit, že je rozdíl mezi tím, kdo říká moudra, a tím, kdo je moudrý. Třeba když píše: „Když žijete dost dlouho, zemře vám spousta vašich nejbližších.“ A Vatikán jistě může čerpat také z této sentence: „Není důvodu, proč by dobro nemohlo zvítězit nad zlem, jen se musí andělé zorganizovat po způsobu mafie.“ Nebo už je to pro římskokatolickou církev stará vesta?
