Přitom už na začátku by mu asi nikdo nemohl vyčítat nedostatek empatie. Johnny (Joaquin Phoenix) se věnuje bohulibému úkolu, s malým štábem křižuje Spojené státy a pořizuje zvukové nahrávky, v nichž děti a teenageři z rozličných prostředí vyprávějí o svých nadějích a obavách spojených s budoucností.
C’MON C’MON USA 2021 Režie a scénář: Mike Mills Premiéra 20. 1. |
Tuto práci Johnnymu zkomplikuje situace v rodině: jeho sestra Viv (Gaby Hoffmannová) jej požádá, aby se načas ujal jejího devítiletého syna Jesseho. Ona sama totiž musí pomáhat svému manželovi, který trpí bipolární poruchou a ocitl se v krizi. Johnny takovou prosbu nemůže odmítnout, i když si není jistý, zda úlohu zvládne.
Jesse je totiž značně náročné a poněkud podivínské dítě, jehož důvěru není snadné si získat. Největší potěšení mu působí bizarní hra na to, že je sirotek a jeho dospělému protějšku zase zemřely děti: to Johnnyho přivádí do rozpaků a nedokáže takovou roli hrát. Postupně se ale jejich vztah upevňuje, i když ne vždy jde vše hladce. Nakonec spolu Johnny a Jesse procestují New York, New Orleans a Detroit a Jesse nechá Johnnyho nahlédnout do svého nepokojného a křehkého vnitřního světa.
Cena, kterou za to Johnny platí, je poměrně vysoká, obohacuje však všechny zúčastněné: Johnny se totiž učí naslouchání, trpělivosti a toleranci; dojde k poznání, že vychovávat musí především sám sebe, nikoli dítě, které mu utíká na ulici. Naučí se přiznat své omyly (třeba to, že své sestře kdysi doporučoval, aby svého nemocného muže opustila) a dobrácky přisvědčovat, když jej chlapec označuje za nejhloupějšího člověka na světě.
Že je Joaquin Phoenix výborný herec, není třeba zdůrazňovat, a Woody Norman v roli Jesseho je mu adekvátním spoluhráčem. Společně vytvářejí rozbolavělé, rozčilující, ale zároveň dojemné, útěšné a povzbudivé duo, které chce tvůrce filmu Mike Mills vykreslit.
Motiv naslouchání je ve snímku zdůrazněn opakovaně, mimo jiné i Jesseho zálibou v poznávání zvuků města pomocí Johnnyho nahrávací aparatury. A samozřejmě také prostorem věnovaným promluvám dětí, za nimiž se Johnny vydává: ty jsou autentické, pořízené s neherci, a tvoří samostatně fungující složku filmu, kvůli níž stojí za to absolvovat v kině kompletní titulky. Výpovědní hodnotu těmto rozhovorům asi neupře ani ten, komu by snad připadalo, že z fikční složky filmu až příliš ukapává ušlechtilost a idealismus.
