Básník, dramatik, spisovatel a diplomat Paul Claudel, byť u nás tak sporadicky uváděný, měl k Čechám poměrně úzký vztah. V letech 1909-11 působil v Praze jako francouzský konzul. Čechy mu zprvu připadaly "studené jako ledovec" a považoval je za přestupní stanici mezi Německem a Čínou, ale záhy svůj názor změnil. Nadchla ho dramatičnost pražského baroka, ostatně jedna scéna z jeho hry Saténový střevíček se jím inspiruje, dokonce se odehrává v chrámu svatého Mikuláše.
V Praze Claudel také přepracoval hru Zvěstování Panně Marii a postava stavitele chrámů vznikala pod dojmem z poezie Otokara Březiny. Kromě toho se spisovatel záhy začal stýkat s tehdejší intelektuální a uměleckou špičkou. Především díky grafičce Zdence Braunerové, která jej seznámila s Juliem Zeyerem, Jiřím Karáskem, Milošem Jiránkem či Milošem Martenem.
Na českém jevišti o jedenáct let dřív než ve Francii
Ten byl také v roce 1910 prvním českým překladatelem Poledního údělu. který tehdy vyšel nákladem 50 kusů a s ilustracemi Braunerové. Na české jeviště se hra dostala dokonce o jedenáct let dřív než ve Francii. V roce 1937 ji uvedla Městská divadla pražská v úpravě a režii Bohuše Stejskala. Čtveřici postav vytvořili Marie Brožová, Otomar Korbelář, Jiří Plachý a Vítězslav Boček, inscenace se dočkala osmi repríz.
Paul Claudel s manželkou
První verzi Poledního údělu napsal Claudel rychle v roce 1905 a 150 výtisků rozdal přátelům, což souviselo s tím, že z velké části jde o drama autobiografické, které se zrodilo z jeho životní krize. Sám při prvním francouzském uvedení psal, že hra by se měla jmenovat Zkouška srdce a že pouze žena dokáže muže přimět, aby opustil své sobectví. Krizi předcházela Claudelova snaha stát se mnichem, nějaký čas žil v benediktinských klášterech, biskup však jeho vstup víckrát odložil.
Claudel se vrátil ke světskému životu s tím, že ho "Bůh odvrhl", jak v Poledním údělu opakovaně zazní. Odjíždí do Číny a na lodi potká svou osudovou ženu. Z této základní situace hra vychází. Hlavní hrdinka Ysé přitom představuje jakési věčné ženství. Je ale vdaná a má děti, Mesa (do něhož se autor projektuje) se přesto vášnivě zamiluje.
Čína, která se otevírá světu
Manžel Ysé, inženýr De Ciz, se žene do Číny, aby zde podnikal, neboť země se právě otevírá světu (i to je další znovu aktuální téma), což později končí tragicky boxerským povstáním. Smyšlená postava je Amalric, bývalý milenec Ysé.
Renesanční osobnostPaul Claudel (6. srpna 1868 Villeneuve-sur-Fère - 23. února 1955 Paříž) byl francouzský básník, dramatik a diplomat. Vychází z tradic symbolismu - postavy v jeho hrách jsou často alegorií. V jeho dramatech se často odehrává křesťanský zápas o duši a o tělo. Od roku 1893 působil jako diplomat v Bostonu, Šanghaji, Pekingu a v Praze. Zde žil v letech 1909 až 1910. |
Vytvořil pak ještě třetí verzi, ale hraje se pouze ona prostřední. Další významnou inscenací bylo nastudování Alaina Viteze z roku 1976 v Comedie Francaise a Claudelovy hry se de facto od 50. let ve vlnách vracejí nejen na francouzská, ale i světová jeviště.
Ideální představitelka Ysé
Dramaturg Štěpán Otčenášek uvedl, že s Hanou Burešovou uvažovali o Poledním údělu dlouho, a když "objevili" v Brně Helenu Dvořákovou, uvědomili si, že by byla ideální představitelkou Ysé. "Je to hra v duchu brechtovské epiky, ale je i symbolistní a víc pracuje s poezií. Je tak rafinovaná, vždyť začíná jako nevinná milostná konverzačka. A přitom se vymyká všemu, co se běžně uvádí na českých scénách," dodal.
Další role vytvoří Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš a Marek Němec. Diváci i herci budou tentokrát v Dlouhé společně na jevišti, "Zvolili jsme toto řešení, protože hra je na jedné straně komorní, na druhé potřebuje nějak obsáhnout velký prostor, stvořit metaforu světa. Tak budou diváci proti hledišti, proti neznámým světům, které se střetávají. Vejde se tam i pomyslná Claudelova loď, která nás jako život může zavést kamkoliv," doplnila Hana Burešová.
