Černobylská záhada. Dodnes nikdo neví, proč grafit přestal hořet a jak by se hasil teď, říká Drábová |
Není žádným tajemstvím, že se veleúspěšná minisérie Černobyl snažila přesně popisovat realitu, byť některé události si vyložila lehce po svém. Mimo jiné si vymyslela jednu z hlavních postav - jadernou fyzičku Uljanu Chomjukovou (Emily Watsonová), dále pak chronologicky špatně vylíčila pád helikoptéry nebo přehnala zobrazení prvotních účinků radiace.
  |
Ale podle Alexandera Kovalenka, který mluvil s magazínem Business Insider, byla skutečná realita ještě mnohem horší, než co divákovi ukázal seriál. Kovalenkovi bylo v době katastrofy třiatřicet let a v elektrárně v Černobylu pracoval teprve tři měsíce.
Byl pověřen minimalizováním dopadu katastrofy a proto přímo spolupracoval s postavami známými z minisérie. Později se rozhodl promluvit o tom, jak se sovětská (a později i ruská) vláda chovala k přeživším. Za to byl neustále sledován policií a v roce 2007 musel Rusko opustit.
Nepodstatný Legasov
V minisérii je nejdůležitějším článkem záchranných prací jaderný inženýr Valerij Legasov (Jared Harris), který je zaměstnancem moskevského Kurčatovova institutu. Podle Kovalenka ale Legasov ve skutečnosti hrál v celé záležitosti daleko menší roli.
„Byl v té době zaměstnancem Kurčatovova institutu, a zároveň jediným zástupcem této instituce, který byl v době katastrofy přítomný v Moskvě,“ popisuje Kovalenko okolnosti, za nichž byl Legasov ke katastrofě povolán. „Nebyl zaměřením jaderným inženýrem, ale chemikem. Z této pozice nemohl konstrukci reaktorů RMBK1000 ani kritizovat,“ dodává.
Kovalenko s Legasovem, s nímž sdílel stejný pokoj zhruba 30 kilometrů od katastrofy, vedl četné rozhovory. Přínos Legasova měl spočívat hlavně v tom, že likvidátorům, jak se říkalo těm, kteří pracovali na odklízení a obnově po katastrofě, poskytoval rady o ochraně před radiací.
„Na popud Legasova jsme také pod tavící se reaktor dostali tekutý dusík,“ popisuje Kovalenko. Tepelný výměník s dusíkem měl zabránit tomu, aby se rozžhavené jádro propálilo do podzemí a otrávilo spodní vody. K tomu ale nikdy nedošlo, protože reaktor nebyl schopný propálit beton a tepelného výměníku tak nebylo ani potřeba.
Ignatěnko v první linii
Podle Kovalenka byl hlavním hrdinou černobylské katastrofy profesor Evžen Ignatěnko. Zaměstnanec Rosatomu (který nemá se skutečným hasičem Ignatěnkem, vyobrazeným v seriálu, nic společného) na místě katastrofy vyhodnocoval okolnosti a přišel s řešením, což je role, kterou v seriálu dostal Legasov.
Ignatěnko se nebál „ušpinit“ a osobně pomáhal mýt těla těch likvidátorů, kteří se vraceli ze silně radioaktivních oblastí. Když se ho Kovalenko zeptal na jeho padající vlasy, měl suše odpovědět, že nechtěl posílat mladé inženýry k otevřenému reaktoru a tak na místo došel sám.
Arogantní narcista Ďatlov
Za katastrofu v Černobylu mohla lidská chyba. Anatolij Ďatlov (Paul Ritter) byl odsouzen k deseti letům v pracovním táboře, protože nutil své podřízené pokračovat s testem reaktoru i v nebezpečných podmínkách. Podle Kovalenka dostával Ďatlov příkazy od Georgije Kopčinského, jenž vedl sektor jaderné energetiky při ústředním výboru Komunistické strany SSSR.
Kopčinský Ďatlovovi nasliboval rychlý kariérní postup. Ale jen v případě provedeného testu. „Byl to arogantní narcista,“ myslí si o Ďatlovovi, který šel za povýšením doslova přes mrtvoly, Kovalenko.
Za celou nehodu tak mohl hlavně Ďatlov, ačkoliv i v seriálu jsou nakonec odsouzeni tři viníci. Viktor Brjuchanov (Con O´Neill) byl podle Kovalenka velmi talentovaný manažer. Nikolaj Fomin (Adrian Rawlins) byl zase v době katastrofy na dovolené daleko od elektrárny.
