LN Štěstí už posbíralo řadu cen na zahraničních festivalech, ale ocenila ho i česká filmová kritika. Byl pro vás Český lev už samozřejmostí?
V žádném případě. V každé z kategorií mohl zvítězit kdokoli z nominovaných. Rozhodně si nemyslím, že by Štěstí nemělo konkurenci. Oceněním je pro mě hlavně podpora od ostatních kolegů, kterým se naše práce líbí.
LN Kde je v řadě cen, které Štěstí získalo, místo Českého lva?
Je to doma, člověk je z toho mnohem nervóznější. Přijetí doma totiž bývá často docela jiné než v zahraničí a úspěch venku ještě nic neznamená. Samozřejmě, že si Českých lvů, které jsme dostali, moc vážím.
LN Platí, že doma není nikdo prorokem?
To se nedá zobecňovat. Jde o to, jak je který snímek schopný oslovit určitou skupinu lidí. Američtí akademici si také vybírají filmy, které se líbí právě jim, to je naprosto v pořádku. U nás je to stejné, čeští akademici vybírají filmy, které rezonují v našem českém prostředí.
LN Který ze sedmi Lvů vám udělal největší radost?
Ten pro Táňu Vilhelmovou. Byla nominovaná už pošesté, moc jsem jí to přál. Navíc si Lva prostě zasloužila.
LN Jaká byla letos z vašeho pohledu konkurence?
Každý film má svou jedinečnou a neopakovatelnou hodnotu. Moc si vážím toho, co dělá Petr Zelenka, Martin Šulík, Jan Švankmajer, Jan Němec, ale i Maria Procházková, jejíž Žralok v hlavě se v nominacích bohužel neobjevil. Díky za to, že jsou takoví filmaři a že točí takové filmy. Tihle lidé ze sebe něco vydávají, ukazují svůj pohled na svět, a to je to podstatné a hodnotné, co filmy mají mít. Odhlédneme-li od jakéhokoli soutěžení, je skvělé, že naše kinematografie žije, zaplaťpámbu. Bude nesmírně záležet na tom, jestli projde Senátem novela zákona o kinematografii. Český film tuhle podporu nesmírně potřebuje, bez ní chcípne.
LN Píšete už další scénář?
Píšu a je to boj.
