Petr Vachler, muž v pozadí celého večera a ředitel České filmové a televizní akademie, která České lvy uděluje, sice očekávaných 1700 hostů před "šatnovým kolapsem" varoval vzkazem přiloženým ke každé vstupence a nabádal je k příchodu s předstihem, přesto se ještě před osmou celé zástupy tlačily s kabáty v rukou. Jako zázrakem se s úderem začátku přímého přenosu šrumec zklidnil a show mohla začít.
Po udělení cen vypukl raut
Rozpačité pojetí záměrné trapnosti, na kterém moderování nominačního večera postavily Ester Kočičková a Iva Pazderková, a vůbec podoba mnoha předchozích udělování Lvů, velely k obezřetnosti. Tentokrát však Vachler a jeho lidé trefili zlatou žílu: dvojice otce a dcery Bolka a Anny Polívkových ceremonii provedla úžinami a úskalími s grácií a kumštem zkušených lodivodů. Annino předstírání trémy působilo roztomile, jedním z vrcholů večera se pak stal společný výstup Polívkových s mimem Borisem Hybnerem a jeho dcerou Vandou na téma "cesta českého filmu po světových festivalech".
Ternem se stal i "příbuzný" nápad nechat trofeje udílet dvojicím rodičů a potomků. Milé bylo například vidět zase pohromadě Lenku Termerovou a Marthu Issovou, obě nominované za role v Dětech noci (zvítězila pouze Termerová). Nepovedl se snad jen trapný duet Michaela a Natálie Kocábové, hudebně zakyslý někde v suterénu poloviny 90. let.
Rozpaky pak také vzbuzovala pódiová vystoupení Deany Horváthové, která si při přebírání Českých lvů za Bathory pouštěla pusu na špacír v projevech jak uštěpačných vůči Akademii, tak emotivně laděných na margo svých spolupracovníků.
Jinak se večer velkým gestům naštěstí vyhýbal. Proběhlo sice několik potlesků vestoje, mimo jiné pro přítomného Václava Havla, kterého všichni titulovali jako "prezidenta", ale jinak šlo o ceremonii příjemně civilní. Čerství laureáti Českých lvů se předháněli ve skromnosti a někdy i ve stručnosti: rekordu dosáhl Karel Roden, jenž svou sošku převzal s pouhým "děkuju".
Samotné výsledky udílení působily trochu stylem "vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu taky", ale v zásadě není proti čemu protestovat. Snad jen, že většinu kategorií ovládly pouhé čtyři filmy: Hlídač č. 47, Karamazovi, Tobruk a Venkovský učitel. Ty si ceny rozdělily víceméně rovnoměrně, proti žádnému vítězi nelze příliš protestovat.
Koncert J.A.R. a tančící Pavel Liška
Nebývale spokojený pocit z ceremonie jako by pak jednomu nasadil růžové brýle na zbytek večera. Tradiční zácpa uprostřed Lucerny se letos nezdála být tak hustá, vegetariánský raut chutnal i "masožroutům" o trochu lépe, nevyhnutelný vpád Holubovy letky ve vytahaných svetrech a s igelitkami v rukou se dal snáze ignorovat.
Spolu s tím, že konečně "objevili" existenci dokumentárního filmu, tak letošní Čeští lvi konečně našli i správnou polohu slavnostního večera. Teď ještě, aby byli členové ČFTA odvážnější při nominacích, a máme konečně ceny, na které můžeme být pyšní.
