Jestli se nedá Christovi něco upřít, pak to je cílevědomost. Ať už šlo o zabalení Německého spolkového sněmu v Berlíně do stříbrné látky, přepažení skalního údolí v Coloradu 381 metrů dlouhým oranžovým závěsem či vybudování tři kilometry dlouhého plovoucího mola, jímž v severní Itálii propojil v Isejském jezeru městečka Sulzano a Peschiera Maraglio s ostrovy Monte Isola a San Paolo. Právě o tomto jeho posledním projektu vypráví životopisný dokument Christo: Chůze po vodě, který ve čtvrtek vstoupil do českých kin.
  |
Nešlo přitom o nový nápad, Christo, původem bulharský umělec žijící se svou ženou a uměleckou partnerkou Jeanne-Claude v New Yorku, se touto myšlenkou zabýval od začátku sedmdesátých let. Jenže mu doba a úřady nepřály. Původně si vyhlédl říční deltu Río de la Plata mezi Argentinou a Uruguayí, poté Tokijský záliv v japonském regionu Kantó, ale ani v jednom případě nezískal potřebná povolení.
Klapla až Itálie, kdy mu vyšla vstříc nejen místní politická reprezentace, ale údajně se za něj přimluvila také majitelka jednoho z isejských ostrovů, které patří zbrojovka Beretta. Christo se do jezera, sevřeného horskými masivy, zamiloval na první pohled. Modrá třpytivá hladina, malebná italská městečka na březích, zelené lesy, v dálce se rýsující Alpy a výrazný skalní masiv, jejž prý Leonardo da Vinci použil pro pozadí Mony Lisy – co víc si přát.
Jenže Christa čekal nejen střet s nevypočitatelným počasím, ale také s italskou mentalitou a temperamentem. Molo z 220 tisíc plastových plováků a 100 tisíc metrů čtverečních žluté textilie, které se mělo s hladinou vlnit tak, aby návštěvníci měli pocit, že kráčejí přímo po vodě, nebylo snadné postavit. Počasí se měnilo jako na houpačce, jeden den bylo krásně, druhý den jezero bičoval déšť a jindy zase oblohu křižovaly blesky.
Není divu, že Christovi občas ujely nervy a dal svému týmu co proto. Třeba ve chvíli, kdy začal houpající se stezku potahovat textilií, se zvedl vítr a hrozilo, že sfoukne do vody jak obří látku, tak i pracovníky, kteří ji měli k plovákům přichytit karabinami. Jindy se už na hotové molo nahrnulo příliš mnoho návštěvníků a hrozilo, že se potopí. Christo počítal, že se po něm denně přijede projít zhruba deset tisíc lidí, jenže pár dní po zahájení se k Isejskému jezeru začaly sjíždět autobusy s turisty a v jednu chvíli po něm korzovalo 55 tisíc lidí najednou. To už šlo o život, celá stezka se musela evakuovat a Christo musel místní radnici důrazně vysvětlit, že příště musí víc regulovat dopravu, tak jak se na začátku dohodli. Vstup na molo byl totiž zdarma, protože Christo chtěl, aby mohl pocit chůze po vodě okusit každý.
Přestože nervy tekly na obou stranách, vše dopadlo nad očekávání. Landartová instalace The Floating Piers (Plovoucí mola) za téměř 17 milionů dolarů, kterou celou financoval Christo z prodeje svých kreseb a skic, byla v provozu všech 16 naplánovaných dní, kdy se po ní od 18. června do 6. července 2016 prošlo skoro 1,2 milionu lidí.
