Duchovní svět Jiřího Kyliána je inspirativní, kultivovaný a slova, která užívá, jsou stejně tak výstižná jako jeho pohybová vyjádření. Poutavou a vlídně humornou knížku z francouzského originálu přeložil Michal Lázňovský, samozřejmě pod dohledem samotného Jiřího Kyliána.
Práce Kyliána je rozmanitá a kreativní, neustále hledá nové cesty a způsoby vyjádření. Kyliánovo široké umělecké dílo, které čítá více než sto kusů, překvapuje svou emoční hloubkou, vnitřním rozechvěním, silnou dramatickou linkou, ale i hravostí.
Dominantními tématy pro něj vždy byly motivy lásky a smrti a vše mezi tím. Je velmi úzce spjat s Nizozemským tanečním divadlem (Nederlans Dans Theater). V roce 1975 se stal jeho uměleckým šéfem, na této pozici působil od roku 1999, až do roku 2009 však zůstal kmenovým choreografem souboru. Coby ředitel divadla uvedl na evropskou scénu mnohé dnes světově uznávané choreografy, jako je Mats Ek či Ohad Naharin. Mezi tanečníky, které inspiroval i k tvorbě, pak byli Nacho Duato, Paul Lightfoot, Patrick Marin, Mario Radačovský nebo Johan Inger. Kyliánova díla jsou inscenována napříč kontinenty.
V roce 2018 se Jiří Kylián (jako teprve třetí Čech v historii) stal členem francouzské Akademie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, kterou lze ve světě umění získat. V současné době se věnuje mimo choreografii také tanečním filmům a fotografii.
„Tanec nevyjadřuje jen radost, smutek nebo jiné citové rozpoložení, může být i modlitbou, rituálem, terapií nebo intelektuální strukturou. Má nekonečné množství abstraktního nebo realistického ztvárnění. A když se dělá profesionálně, je to, jako by tanečník říkal: Já jsem umělecké dílo!“ Jiří Kylián
Ukázka z knihyMám rád tu šedou zónu mezi bytím a nebytím, mezi světlem a stínem. Mám rád tu chvíli těsně před představením a těsně po něm – vlastně možná ještě spíš ten „soumrak“ před představením než to „svítání“ po něm. Protože je tu jakási předtucha, nějaké směřování k něčemu, co zatím existuje jen v naší fantazii. Všechno je v tu chvíli neobyčejně vzrušující a krásné. Představení může být zklamáním, ale nikdy nic nepokazí tu přípravu, to očekávání a to napětí před ním. DĚLÁM, CO MOHU Učit se stále něco nového, jak jsem to musel dělat, abych se přizpůsobil změnám ve svém životě, se pro mě stalo zvykem a metodou mé práce. Pořád se pokouším jít dál a prohlubovat své vědomosti. A nevadí mi, jestli mě to dovede k něčemu, co už někdo přede mnou vymyslel. Pro mě je to objev. Objevovat a tvořit je pro mě podstata všeho, co mě udržuje při životě. Všichni v sobě schopnost objevovat a tvořit potenciálně máme, ale někdy si toho nejsme vědomi. Myslím, že divadlo je spíš umění ubírat než přidávat. TVOŘIVOST Tvořivost je zvláštní zvíře, které nás čas od času v různých podobách navštěvuje. U každého umělce se projevuje odlišně. Jsou tvůrci, kteří jednou něco objeví a po zbytek života to dál nerozvíjejí. Pro mě by taková situace byla nemožná, byl by to můj jistý konec. Kdybych opravdu cítil, že už se přede mnou neotevírá žádná nová cesta nebo perspektiva, ztratil bych o všechno zájem a se vším bych skoncoval. |
