Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Cirkusová radost i smutek. Zahraniční hosté na Letní Letnou přivezli rozmanitost

Kultura

  18:00
PRAHA - Další zahraniční hosté Letní Letné, francouzský Cirque Aital a belgický Théâtre d’Un Jour, jsou přímo školní ukázkou toho, jak širokou paletu stylů a poetik dnes nový cirkus nabízí. Od té, která si pohrává s brilantním zvládnutím cirkusové techniky, až po komorní tvar blízký pohybovému divadlu.

Jak to chodí v cirkuse. Francouzský Cirque Aital si pohrává s tradiční cirkusovou atmosférou. foto: FRANTIŠEK ALTMAN

Cirque Aital přivezl do Prahy své nové představení Saison du Cirque, které jakoby kopíruje tradiční cirkusovou podívanou, do manéže vstupují cirkusoví umělci od žongléra přes akrobaty až po zvířata, v tomto případě koně. Středem této produkce je ovšem nesmrtelný klaun, král manéže, který svými smutnolegračními kousky rozesměje každého. V tomto případě jde ovšem o klaunku – Kati Pikkarainenovou, která je ztělesněním pružnosti a křehkosti, baví i dojímá, hotová Gelsomina naší doby. Na počátku se vynoří rovnou z písku manéže a jako správný klaun čelí ústrkům a hrubé síle. Nebo se nečekaně zjevuje – když muži vynášejí obrovský sbalený koberec, leží na něm a spí, drží se doslova jako klíště, i když artisté s nákladem neohrabaně manipulují.

Jak to chodí v cirkuse. Francouzský Cirque Aital si pohrává s tradiční cirkusovou atmosférou.

Její neuvěřitelná pohybová graciéznost a ohebnost vyniknou v kontrastu s obrovitým Victorem Cathalem, který si s ní pohrává jako s panenkou. Celá inscenace je vlastně potrhlou hrou na cirkusové zákulisí, groteskou, která vtipně ukazuje, co se děje v cirkuse celý rok. A akrobatické výstupy jsou do téhle významové linky perfektně zakomponované. Drobné skeče jsou vlastně velmi jednoduše postavené, ale dokážou beze zbytku zužitkovat pravé cirkusové kouzlo. Třeba když přiběhne kůň a šibalsky i rozkošnicky se vyválí v manéži.

Konstrukce se vstupní oponkou putuje po obvodu manéže, artisté se za ni schovávají, pak zase po tomto obvodu běhají, zejména Kati, kterou vždy někdo polapí a provádí s ní doslova psí kusy. Vrcholem akrobacie a technické dokonalosti jsou pak skoky a přemety na pružné tyči, která spočívá na ramenou dvou artistů, třetí létá ve vzduchu (sourozenci Kanakovi ze Sibiře). Podobně dechberoucí je o chvíli později závěsná akrobacie odehrávající se pod „obřím slunečníkem“. Nakonec přichází bílý kůň – krasavec s voltižérem Ludovikem Baladinem, jehož lehkost a křehkost jsou skoro dívčí, ovšem z krasojízdy je zase dílem komické číslo, a to když se principál Victor pokouší o jakýsi potřeštěný trénink. A do toho všeho ještě skvělá živá kapela, která v závěru sejde z vyvýšeného pódijka a společně pak všichni defilují. Jestli nějaké představení doslova voní cirkusem, je to Saison du Cirque – a navrch ještě přidává výpověď o radosti, která v sobě ukrývá smutek. Nad vším, co ubíhá a pomíjí.

Jak zvítězit nad strachem

Belgický Théâtre d’Un začal sice malinko rozvlekle ve tmě emotivní zpovědí dítěte – bytosti, která má ve tmě strach, ale chce se mu postavit, chce být odvážným rudým kovbojem. Když se však ze tmy vynoří těla jako hráz strachu, přízraky mizí, ale zase se vrací a jsou opět zaháněny. Krásným hlasem sopranistky Julie Calbetové, klavíristou a trojicí artistů, jejichž akrobacie zosobňuje důvěru a ochrannou moc lidského dotyku. Komorní a tiše soustředěná inscenace Strach – a fear song pracuje se silnou emocí a především dokáže originálně skloubit akrobacii, tanec, mluvené slovo a operní zpěv ve stylově čistém tvaru. Artisté nezapřou, že jsou někdejšími členy Compagnie XY, která Prahu uchvátila věžemi z lidských těl. I tady – v relativně malém šapitó – je základním principem „nošení“ těl. Jejich proplétání a vzájemná závislost vyjadřují různé citové proměny. Strach se tu objevuje v různých polohách, ale lze ho překonat i pouhým smíchem. Je tu strach coby noční můra, která se zhmotňuje třeba v postavách dvou útočících vlků. Ti si se svou obětí pohazují, „berou ji do zubů“ jako kořist, ale když se dívka probudí, nedá se. Pak je tu muž – smrtka, který se nemilosrdně rozhání kosou v samé blízkosti diváků, artisté pod jeho dotekem padají, ale znovu ožívají.

Belgický Theatre d’Un Jour. Smrtka se rozhání.

Jiskřící hlas operní zpěvačky má osvobozující účinek, a když ji artisté vyzvednou, aby kráčela po jejich rukou nebo stála na jejich zádech, je to, jako by se vznášela směrem k divákům, jako by jí zpěv dal křídla. Kouzelná scéna je pak s divačkou (a to bez ohledu na to, zda šlo divačku skutečnou), kterou artisté zapojí do své hry a jež se s důvěrou nechá také nosit a našlapuje po dlaních, pažích, zádech. Je to neokázalý výraz obyčejné lidské sounáležitosti a důvěry, v tom stálém spojení, které je základem všeho, je něco očistného, co duši diváka víc než potěší.

Cirque Aital (Francie)

Saison du Cirque

Letní Letná 15. 8. – 1. 9.

Théâtre d’Un Jour (Belgie)

Strach – a fear song

Letní Letná 17. 8. – 1. 9.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!