130 let

Velkolepá show Janelle Monáe zakončila festival Colours of Ostrava | foto: ČTK

Recenze

Colours, den čtvrtý: Pusinka na p...l

Colours of Ostrava
  •   12:30
OSTRAVA - Colours of Ostrava 2012 jsou minulostí. O festivalovou tečku se postaral našlápnutý nedělní program, který unavené návštěvníky v Dolní oblasti Vítkovice přesvědčil o unikátnosti akce.

Dlouho to vypadalo, že ospalá atmosféra nedělního odpoledne vydrží až do konce. Přece jen koncertovalo se už od čtvrtka a únava byla znát. Rozhýbat lidi se úspěšně pokoušela slovenská úderka Hudba z Marsu, největší úspěch měla její poslední skladba Disko.

Hodně lidí v neděli odjíždělo domů, což se projevilo především na plochách pod pódii. Třeba na londýnské Shtetl Superstars bylo prostranství před hlavní scénou poměrně prořídlé, i když se kapela naučila rapovat v češtině, za což si vysloužila potlesk. Menší zájem byl i o projekt Fink z britské stáje Ninja Tune. O to větší zážitek si Brit a jeho kapela pro „své věrné“ připravili.

Potemnělé triphopové písničkářství nabité emocemi a sporými elektronickými ruchy bezvadně korespondovalo s mohutnými tmavými mraky na obloze, hutné melodie vtahovaly do děje a album nálad a pocitů korunoval Finkův skromný projev.

Nepodlézavé Buty, úspěšný kolovrátek, čarodějná Janelle Monáe

To domácí Buty na hlavní scéně s velkou doprovodnou skupinou představili nové album a zařadili i pár starších skladeb včetně Pusinky na prdel. I když skalní příznivci kapely zřejmě skotačili blahem, většinoví posluchači postupně odcházeli. Buty nezahráli líbivě, za což jim patří respekt, ale  zmoklé Colours zřejmě potřebovaly v neděli večer jednodušší a říznější zábavu.

Tu nabídl rakouský Parov Stelar Band vezoucí se na vlně trendy swinghouseu. Spoře oděná zpěvačka dodávala stručným tanečním podkladům šťávu, estrádnost vystoupení přidávala trubka a saxofon. Před pódiem se sešli téměř všichni, kdo na Colours ještě zůstali. A všichni chtěli tančit. Kotel se totiž nevytvořil jen pod scénou, ale téměř po celé ploše. I když pak koncert zabředl do předvídatelné kolovrátkovosti, účel splnil. Nenáročná diskotéka zahřála všechny.

Zcela jiný pohled na věc ukázala Janelle Monáe a její orchestr. Dostali úkol letošní ročník Colours uzavřít. Velkolepá a precizně pojatá show měla sice za následek zhruba 20minutové zpoždění, ovšem veškeré pochyby se rozplynuly hned s teatrálním nástupem. Bondovské vizualizace, smyčcový kvartet, doprovodné zpěvačky, tanečníci.

A k tomu všemu funkem říznutý taneční pop rozložený mezi žestěmi a houslemi, proti němuž nemůže nikdo protestovat. Pozitivní energie tryskala z každého nástroje, Monáe si pohrávala s hlasem jako čarodějka. Řízné kousky střídaly balady, došlo i na předělávky skladeb od Jackson 5 a titulní píseň k filmu Goldfinger. Svým pojetím koncert neměl na letošních Colours konkurenta. A vlastně ani samotná Janelle, která jasně ukázala, proč vede nastupující generaci světových popových ikon. 

Podtrženo, sečteno: povedlo se

Co říct na závěr? Colours of Ostrava 2012 se sice v novém prostředí potýkaly s řadou nedostatků – ať už hrubá struska na zemi nebo přetékající záchody. Ovšem už za pochodu se věci měnily k lepšímu. Ředitelka festivalu Zlata Holušová slíbila, že do příštího roku se vychytá všechno. I tak si akce nezaslouží kritiku, ale velkou pochvalu. Magické industriální prostředí a kvalitně sestavený program letos vytvořily atmosféru, na niž nikdo z tisícovek návštěvníků asi jen tak nezapomene.

Autor: Ondřej Stratilík
  • Vybrali jsme pro Vás