130 let

Colours of Ostrava, 16. 7. 2016 (hlediště při vystoupení Caro Emerald) | foto: Matyáš Theuer/Colours of Ostrava

COLOURS POTŘETÍ: Festival aspiruje na nový název. Colours of pláštěnky

Kultura
  •   13:03
Když se v sobotu kdykoli během dne člověk podíval z mírně vyvýšeného místa na hlediště některé ze scén festivalu Colours of Ostrava, mohl mít dojem, že se jeho název konečně dočkal naplnění. Červené, zelené, modré, růžové, žluté i průhledné. A mnohé další. Takové byly pláštěnky, kterými se vybavila většina návštěvníků. Bez nich se dalo vylézt vlastně až pozdě večer na poslední kapely dne. Jinak se barvy Ostravy rovnaly barvám pláštěnek jejích návštěvníků.

I když už na Colours v minulých letech pršelo, a někdy docela hustě, celodenní prakticky neustávající déšť ani dlouholetý pravidelný návštěvník nepamatuje. Lidé se schovávali, kde se dalo, plné byly nejen pivní stany a další krytá místa ve volném prostoru, ale v jakési improvizované ležení se například změnil i vnitřní prostor Gongu, kde ti, co se jim zrovna nechtělo moknout, posedávali, polehávali, objímali se i popíjeli.

Je tedy až s podivem, že venkovní hlediště během dne vůbec nezela prázdnotou. Ještě zkraje odpoledne, třeba při tradičně skvělém vystoupení Druhé trávy, tentokrát s mimořádně hostujícím a dopředu neavizovaným americkým banjistou Tonym Trischkou, si mohli návštěvníci říkat: je to dobré, obloha je roztrhaná, bude to jen přeháňka, teď zmokneme, ale během dne se usušíme.

Colours of Ostrava, 16. 7. 2016 (Thievery Corporation)
Colours of Ostrava, 16. 7. 2016 (Thievery Corporation)

Chyba lávky. Při pozdně odpoledních Lake Malawi, kteří svým zručným, ale zaměnitelným indie poprockem ani neurazili ani nepřekvapili, už bylo jasné, že ocelově zatažená obloha s provazy deště bude nadlouho. V tomto zjištění ale byla jedna výhoda. Jako by si návštěvníci řekli: „Nás nedostanou. Musíme se zařídit podle toho a nezkazit si dobrou náladu. Pojďme na muziku.“

Jako první a nejlepší na ráně byla Caro Emerald. Zpěvačka, která před pár lety bourala hitparády, v Česku byla tentokrát poprvé a očekávaly ji zástupy nadšených fanoušků a hlavně fanynek. Charismatická žena dokázala udělat velkou show, předvést proměnlivý výraz od protřelé bardámy přes ladnou „kůži“ až po - kupodivu ne protivného - diblíka. V podstatě kabaretní muzika, přiživená tu swingem, tu tangem, tu přicházející i s relativně moderním popovým výrazem, to vše v současném zvukovém kabátě, šla zpěvačce na ruku a dodávala jí šmrnc. Bylo to přesně to vystoupení, které se k rozproudění krve v žilách dokonale hodilo.

Colours of Ostrava, 16. 7. 2016 (Caro Emerald)

Muzika, jaká k souvislému dešti vlastně paradoxně také docela pasovala, byť v jiném smyslu, se hrála i na menších scénách. Třeba italští Sacri Cuori, kapela hrající svým zpsobem morriconeovskou hudbu ke spaghetti westernům. A přestože ty se odehrávají spíš na horkem rozpálených pouštích divokého západu, řádná sprška a nabalující se chuchvalce bláta na botách vlastně s touhle potemnělou blues, country a surfem odkojenou muzikou docela koresponduje.

Colours of Ostrava, 16. 7. 2016 (Sacri Cuori)

Ve chvílích, kdy se člověk schovával, aby aspoň na chvíli odložil igelit, nalil do sebe něco teplého případně doplnil energii nějakou typicky festivalovou potravinou, obvykle se scházeli z různých stran areálu známí a přátelé se nejrůznějšími zvěstmi o com, co kde probíhá a jaké to je - v sobotu takové zprávy byly cennější než jindy, protože energie všechno obíhat na vlastní nohy prostě bylo výrazně méně. A tak na základě zpráv z důvěryhodných druhých rukou budiž řečeno, že velmi zaujali jak Kroke s Annou Marií Jopek, tak Ospalý pohyb, The Goddamn Gallows, We Banjo 3 a davy pochopitelně rozdivočili i Monkey Business.

A na závěr vyšlo slunce! Tedy samozřejmě v přeneseném významu. Byla totiž půlnoc, avšak přestalo pršet, a krátce po ní na hlavní pódium vystoupili Thievery Corporation. Na rozdíl od závěrečných hlavních teček předchozích dvou dní tentokrát projekt, který skutečně tomuto exkluzivnímu zařazení dělal čest. A jeho energie byla zdvojnásobena právě tím, že si mohl užít luxusu hrát pro sice promáčený, ale už de facto schnoucí dav i areál.

Colours of Ostrava, 16. 7. 2016 (Thievery Corporation)

Kdo měl obavy, že Thievery Corporation, tedy američtí všeumělové Rob Garza a Eric Hilton, přivezou jen nějaký DJský set, mohl být klidný. Byla to velká show s živými hudebníky a í“několika zpěváky, jež měla v jistém smyslu „estrádní“ charakter, ten byl ale poplatný třeba velkým funkovým a vůbec afroamerickým hudebním mejdanům na jednom pódiu, než nějakému Televarieté. Muzika postavená na chytlavých groovech v sobě měla tolik uhrančivosti a zároveň živočišného muzikantství, že posluchač neměl potřebu řešit, kolik zvuků tvoří samply a kolik hra na nástroje. A musel si přinejmenším podupávat. Takže: konec dobrý - všechno dobré.

Autor: Ondřej Bezr