Dánská dívka: Plakátové melodrama sází na divácké emoce

Srovnávání filmu s historickými skutečnostmi není vždy nejvhodnějším měřítkem jeho kvalit. V případě Dánské dívky je však právě zkratkovitý přístup k faktům jedním z hlavních důvodů, proč snímek vyznívá poněkud hluše a neumožňuje některým věcem porozumět.

Dotyčným průkopníkem operativní změny pohlaví byl dánský malíř Einar Wegener, který později přijal novou identitu pod jménem Lili Elbe (oficiálně Lili Ilse Elvenes). Lili podstoupila sérii náročných zákroků, které v roce 1931 dospěly, vzhledem ke stavu lékařské vědy, v podstatě k nevyhnutelnému konci: Liliině smrti. Brzy potom vyšla biografická kniha Z muže v ženu založená na dopisech a poznámkách Lili Elbe. I tak ale tento mimořádný příběh zanechal badatelům řadu otazníků.

Eddie Redmayne a Alicia Vikander v hlavních rolích.

Film Dánská dívka ovšem nevychází ze zmíněné biografie, nýbrž z románu Davida Ebershoffa z roku 2000, který je přiznanou fikcí. Jedním z výrazných rozdílů filmu oproti skutečnému příběhu je časová plocha, na níž se vyprávění odehrává.

Na filmovém plátně vše začíná začíná jen několik málo let před osudnou operací – v roce 1926 (i když pozornému divákovi ne unikne, že na dopise od lékaře je pak datum o rok dřívější). Šťastní mladí manželé Einar a Gerda, oba dosti úspěšní malíři, plánují rodinu a celkem konvenční budoucnost. Jednoho dne Gerdě nedorazí modelka a ona přesvědčí svého muže, aby se navlékl do ženských šatů. A v ten moment se v něm probudí Lili, která potom přichází stále častěji, až už nakonec nikdy neodejde. Chvíli to vypadá jako hra, která oba manžele baví, ale to brzy skončí. Einara/Lili čeká probuzení k novému, skutečně autentickému životu. Gerdu trpká ztráta milovaného muže, se kterou se zprvu nemůže vyrovnat, ale nakonec ji dokáže, právě díky hluboké lásce k němu, přijmout. Je svému bývalému manželovi průvodkyní až do nešťastných posledních chvil, jimž ale předchází Liliin pocit dokonalého naplnění její existence.

Dívka, jíž táhlo na padesát

Historka o záskoku za modelku je podle všeho pravdivá (objevuje se ve skutečných Liliiných pamětech), háček je ale v tom, že se odehrála mnohem dříve, někdy kolem roku 1908. Tehdy byli oba manželé opravdu mladí, Einarovi bylo 26 a Gerdě 22. Ovšem v době, kdy Lili podstoupila operace, už jí bylo 48 let. Mezitím Gerda a Lili prožily více než dvě desetiletí ve zvláštním, ale patrně fungujícím vztahu – de facto jakémsi vztahovém trojúhelníku. Pobývaly převážně v prostředí pařížské bohémy, Lili po léta stávala Gerdě modelem. Spekuluje se, zda Gerda měla lesbickou či snad bisexuální orientaci: pro tuto verzi svědčí její erotické kresby s lesbickými motivy. Nicméně po Liliině smrti se rychle znovu vdala za italského vojenského letce.

„Dánská dívka“ v době, kdy byla ještě mužem.

V každém případě operativní změna pohlaví zastihla Lili a Gerdu v hodně odlišném věku a životní situaci než ve filmovém příběhu, kde se vše děje ráz na ráz.

Obdivuhodný čin, nebo nezodpovědný hazard?

Vzhledem k tomu, že výzkum transsexuality a příbuzných jevů byl v oné době teprve v začátcích a lékařská dokumentace byla v Německu, kde Lili našla pomoc, po nástupu nacistů zničena, neexistují doklady o konkrétních zákrocích ani o přesné diagnóze. Liliiny zápisky svědčí o tom, co víceméně naznačuje i film, že totiž situace mohla být složitější než „prosté“ uvěznění ženy v nevyhovujícím mužském těle. Možná se případ blížil spíš vícečetné osobnosti, kdy v jednom člověku soupeří o nadvládu více identit. A Lili postupem času zcela zvítězila nad Einarem.

Pozoruhodné je ovšem i to, jaký typ ženy Lili představovala. Opět i podle jejích vlastních záznamů šlo o bytost vymodelovanou společenskými stereotypy, na kterou by feministky rozhodně nebyly moc hrdé. Koketující slečinka rdící se před mocnými muži, bez jakýchkoliv ambicí kromě rození dětí. Einarův umělecký talent jí byl zcela lhostejný.

Einar a Lili. Obě podoby předobrazu hrdiny filmu Dánská dívka.

Jisté je, že touha po fyzické změně musela být u Lili enormně silná – je ovšem otázka, zda šlo o kvalifikované rozhodnutí příčetného člověka, nebo o zoufalý krok osoby zmítané nerealistickými tužbami. Lili zoufale prahla po dítěti a i ve svých 48 letech byla zřejmě přesvědčena, že se tento její sen může splnit. To byl vlastně také důvod jejího tragického konce – smrtícím zákrokem byl totiž pokus o transplantaci dělohy. Léky potlačující imunitu, které by umožnily zdar takové operace, byly přitom úspěšně použity až v 80. letech. V roce 1930 šlo tedy z lékařského hlediska minimálně o hazard, ne-li rovnou o zločin.

Ve filmu jsou sice mnohé problematické aspekty celé věci stručně zmíněny či aspoň naznačeny, především je ale celý případ pojat jako příběh člověka, který našel sám sebe a dokázal si jít odhodlaně za svým. A jeho nejbližší udělali správnou věc a podpořili jej. Spíše než o pokus vcítit se do historických postav jde evidentně o zdramatizované optimistické krédo současné západní společnosti, nadšené tolerancí a ideálem sebeurčení.

Herečka zachraňuje mučednici

Hlavní tíže zrodu Liliiny nové identity v Dánské dívce dopadá na Einarovu manželku Gerdu. Ta se tím pádem v podstatě stává nejdůležitější postavou (a ostatně i víceznačný název filmu se v jedné replice týká právě jí). Mladá žena se musí rychle rozloučit se svou vizí spokojeného manželství s milovaným mužem a přijmout pro ni bolestnou novou skutečnost. A ve jménu lásky se pro ni obětovat.

Gerdino ušlechtilé heterosexuální mučednictví je vylíčeno s prvoplánovou plakátovostí, kterou naštěstí do jisté míry kompenzuje herecký výkon talentované Alicie Vikanderové. Ta dodává Gerdě přece jen více odstínů a činí z ní nakonec zajímavější figuru, než je Einar/Lili. Snaživý Eddie Redmayne sice zvládá přeměnu z „mužného“ Einara v koketní Lili poměrně suverénně, vnitřní prožitek této postavy však zůstává nezřetelný a chybí k němu důvěryhodný klíč.

Tvůrci se ostýchají Liliinu osobnost zřetelně interpretovat: buď jako ženu, která bytostně usiluje o to být sama sebou, nebo jako muže, který zatoužil po ženské roli. Že to mohlo být i ve skutečnosti přinejmenším po nějakou dobu nejasné, je věc jiná. Při tolika jiných zjednodušeních už se ale měli filmaři asi raději dopustit i tohoto. Nyní je totiž výsledek takový, že Einar budí neodbytný dojem zpovykaného fetišisty, který svými choutkami přivolá neštěstí sobě i své manželce. A zároveň jsme jako diváci vyzýváni k tomu, abychom mu v tom fandili a dojímali se nad tím, že se mu to slavně podařilo.

Snaha ve zkratce a divácky přístupně pojmout složitou skutečnost tu narazila na své limity. Abychom ale na Dánské dívce nehledali jen chyby – svou vlastní cestou přináší důležité poselství, které je přítomno i ve skutečném příběhu Gerdy a Einara/Lili: že hluboký vztah mezi lidmi může být silnější než konvence. To samozřejmě není na škodu připomenout.