Nadpoloviční většinu z deseti písní už Kollerovi fanoušci znají. Songy My se vám ozveme, Planeta bez paměti, Pouta, Vězenkyně, Není o čem a Spokojená vyšly jako singly, které zároveň doprovodily videoklipy. V den vydání alba, tedy dnes, zároveň vychází sedmý singl a klip Bodlák. Zajímavý koncept umožňuje posluchačům každou písničku pořádně „zažít“, Kollerova kapela postupně novinky zařazovala do koncertního repertoáru, byly k dispozici na streamovacích platformách a klipy sbíraly „kliky“ na příslušných sítích. Po vydání alba dostanou videopodobu i zbývající tři písně.
Na jednu stranu byl takový neobvyklý projekt jistě vyprovokován tím, že v současné zrychlené době se málokdo má možnost albu jako celku do hloubky posluchačsky věnovat, a dávkování po jednotlivých kouscích je i pro motivaci k návštěvě koncertu (protože ta je, málo platné, v dnešní době hlavním důvodem nahrávání hudby) určitě vhodnější.
Zároveň je třeba si uvědomit, že první elpíčka od 40. do začátku 60. let skoro vždy byla shrnutím dříve vydaných singlů, ať se budeme bavit o Franku Sinatrovi, Elvisi Presleym nebo Karlu Gottovi. Takže jakkoli Kollerův nápad může působit „avantgardně“, ve skutečnosti je to svého druhu návrat ke kořenům, snaha jít posluchači naproti a samozřejmě také získat ho na svoji stranu.
Což v dnešní době posiluje i možnost vtisknout písním videopodobu. V tomto případě se jí ujali například Vít Hradil, Ondřej Kudyn, Ondřej Drábek nebo Michal Hořava a je zajímavé sledovat, jakým způsobem se který z tvůrců Kollerova materiálu zhostil. Klipy totiž pokrývají široké spektrum dnešních možností tvorby tohoto druhu, od nízkonákladového, ale nápaditého lyric videa přes experimenty s příběhem natočeným na jeden záběr nebo s vertikálním animovaným videem, určeným primárně pro přehrávání na telefonu, až po rozmáchlé širokoúhlé klipy filmového charakteru. Tato stránka albu LP XXIII nepochybně dodává další pozoruhodný rozměr.
Poetika Jáchyma Topola
Kollerovo album je ale samozřejmě především o hudbě a písničkách samotných. Novinky, na nichž se skladatelsky vedle samotného Kollera podíleli i další autoři, nejčastěji kytarista jeho kapely Michal Pelant, si zachovávají rockový drive v ryze současné aranžérské a zvukové podobě, tedy s hojným využitím elektronických zvuků.
DAVID KOLLER: LP XXIII Cox, 2023 |
Koller se nikdy nespokojoval s úplnou přímočarostí, k jeho rukopisu odjakživa patří rafinovanost nejen v propracovaném zvuku, ale také v harmonické a rytmické složce i melodické lince. Jen málokteré jeho písně jsou vysloveně na první poslech. A (možná) paradoxně takové, které jdou hudebně posluchači nejvíc naproti, mají hodně působivé až mrazivé texty, ať je to My se vám ozveme Tomáše Belka, vypovídající o ztrátě soukromí v době rozvinutých technologií, nebo závěrečná Vězenkyně, v níž Koller zhudebnil v podstatě příběhový text Jáchyma Topola o domácím sexuálním násilí.
Jáchym Topol ostatně dodal svoji „značku“ velké části alba, jeho dílem je polovina textů, tedy pět. A toto nové souručenství s Kollerem je výborné, Topolova poetika se s Kollerovou interpretací dobře snáší a posiluje zpěvákovu pozici mezi těmi, kteří se snaží do českého rockového mainstreamu vnášet silný myšlenkový rozměr.
Písním Davida Kollera, zvlášť z jeho sólových projektů, tedy mimo Lucii, se posluchač musel vždy doopravdy věnovat, aby mu vnikly pod kůži. V tomto ohledu i album LP XXIII drží tradici a je to tak dobře, písně jako Spokojená, Pouta, Není o čem nebo Planeta bez paměti (plus ony dvě výše zmíněné) rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu ve svém žánru u nás. Ale vysoko si v tomto ohledu stojí celé album, jemuž stojí za to dát čas. Ať už vcelku, nebo po jednotlivých písničkách.
