Někomu se z toho může až zamotat hlava: otáčivé křeslo, v němž dosud bezpečně spočíval, přestává existovat, jeho vlastní ruce se promění ve svou stylizovanou kopii a on sám se vznáší v prostoru, který pokračuje snad donekonečna všemi směry. Účastníka obklopují strašidelné, rozbité domy a přátelská, ale unikavá postava chlapce jej zve k cestě, na jejímž konci by mohlo čekat osvobození od strachů a nepříjemných pocitů. Během necelé půlhodiny vypravěč Tmání noří diváka do svých bolestných vzpomínek na to, jak jej od dětství provázela deprese a jak se s jejími démony utkával. Společně pak v interaktivním prostředí nacházejí způsob, který mu pomohl s depresí žít.
Terapie hlasem
„Nejdřív jsem uvažoval, že udělám kompilát zážitků a příběhů jiných lidí,“ říká Ondřej Moravec o svém díle, které se pak ale stalo jeho obdivuhodně upřímnou osobní zpovědí. „Došlo mi, že rýpat se v cizí depresi bych se asi úplně neodvážil. Tak jsem se stal sám sobě pokusným králíkem.“
ONDŘEJ MORAVECVystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK a následně katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Od roku 2014 do roku 2021 pracoval pro lidskoprávní festival Jeden svět, od roku 2018 jako programový ředitel. Nyní pracuje jako dramaturg pro VR sekce dalších českých filmových festivalů. V roce 2020 vydal spolu s výtvarnicí Marianou Francovou knihu pro děti Zastávky – povídačky ze zastavárny snů, která byla zařazena do výběru Nejlepší knihy dětem (Komise pro dětskou knihu SČKN a Česká sekcí IBBY). Tmání je jeho VR debutem.  Ondřej Moravec |
Autor zve diváky třeba do svého dětského pokoje, kde prožívá trauma z napětí v rodině: „Ten pokojíček je opravdu udělaný podle fotografií mého pokoje, včetně televize, která mi přestala fungovat, tak jsem si ji bláznivě pomaloval.“ Účastníka také Ondřej Moravec provází svým vlastním hlasem: „Zvažovali jsme i obsazení profesionálního herce, ale chtěli jsme zachovat dokumentární autenticitu. V německé jazykové verzi sice herec mluví, ale velmi podobným, civilním způsobem, jako to namlouvám já.“
Hlas je v Tmání klíčový prvek. Účastník svým vlastním hlasem projekci ovlivňuje, učí se jej vnímat a pracovat s ním. Právě hlas je totiž nakonec tím kouzelným nástrojem, který pomáhá čelit zkáze. Jeho účinky si může divák přesvědčivě vyzkoušet třeba ve scéně z dostihového okruhu, kde dostane možnost povzbuzovat svou oblíbenou klisnu. A každým zvoláním jí dodá sílu a posune ji o kus dopředu. V závěru filmu pak hlas pomáhá čelit úzkosti a opravit to, co je rozbité.
Je to metoda, která se autorovi osvědčila při zvládání vlastních obtíží: „Používám hlas především v okamžiku, kdy cítím, že už ten démon ke mně natahuje chapadla. V téhle fázi, kdy se deprese blíží, je hlasová terapie nejúčinnější.“ Ondřej Moravec má zkušenosti i se skupinovou prací: „Jmenuje se to prožitkové zpívání, moc lidí to tady zatím nedělá. Může to vypadat jako trochu bláznivá forma, ale když je vedená zkušeným terapeutem, tak má skutečně silný účinek. Také proto jsme chtěli, aby lidé v rámci projekcí Tmání slyšeli hlasy ostatních diváků. Nepoužíváme sluchátka, která by lidi izolovala.“
Ondřej Moravec upozorňuje, že svým filmem nechce propagovat hlasovou terapii jako všelék. „Nesmírně důležitou součástí řešení je pro mě psychiatrická pomoc a medikace, byť se tomu řada lidí zuby nehty brání. Náš film určitě nechce říkat – bude vám stačit hlas, abyste se cítili dobře, zapomeňte na léky. Ale ukazujeme cestu, která také může pomoci.“
Projekce pro školy i návštěvníky galerií
Působivou výtvarnou podobu Tmání vytvořila animátorka Bára Anna Stejskalová. „Je to moje spolužačka z FAMU, takže jsme spolu už dlouho byli v kontaktu, i když jsme přímo nespolupracovali – ona se zaměřuje primárně na stop-motion animaci. Ale byla vždycky nadšená do objevování nových věcí a jakožto přátelé jsme také už v minulosti sdíleli řekněme nějaké tyto temné zážitky mysli,“ vysvětluje režisér.
Virtuální realita oproti běžnému animovanému filmu diváka doslova vtáhne do světa, kde se může pohybovat, rozhlížet, ovlivňovat dění. „V rámci dramaturgické práce s virtuální realitou jsem vypozoroval, že co v ní funguje nejlíp, jsou simulace stavů mysli,“ vysvětluje Ondřej Moravec své zaujetí novým médiem.
Impozantní možnosti virtuální reality jsou samozřejmě doprovázeny poměrně náročnými technickými požadavky. „Nechtěl bych tvrdit, že vyrobit film ve virtuální realitě je výrazně nákladnější než běžný animovaný film, protože i to je drahá záležitost. Ale zásadní rozdíl je v možnostech, jak výsledek dostat k lidem,“ říká Ondřej Moravec. Namísto sálů s desítkami míst se tak počítá se čtyřmi „helmami“, které budou po premiéře na festivalu v Benátkách putovat po galeriích či po dalších festivalech.
V plánu jsou také projekce pro školy. „Tam by mělo být k dispozici patnáct helem, aby se děti či studenti mohli dívat společně,“ uvádí režisér. Možnosti virtuální reality se podle něj budou do budoucna ještě hodně rozvíjet a její používání zjednodušovat: „Ta slavná vize z filmu Minority Report, kde před sebou máte jenom hologram a snadno ho ovládáte, ještě není úplně na dosah, ale nemyslím si, že to je nereálné,“ uzavírá český průkopník uměleckého využití virtuální reality.
