Ani samotné Hanušovice nejsou právě metropole a tahle vesnička je právě jen "díra" u nich. Jistě má jméno, ale nějak na ně ani nedojde: celkem výstižný je v tomto směru mezinárodní název filmu Nowhere in Moravia.
Režisér Miroslav Krobot, který napsal scénář snímku společně s psychologem Lubomírem Smékalem, líčí nedlouhý časový úsek, jenž z různých důvodů dost dramaticky zamíchá s životy obyvatel tohoto zapomenutého místa. Jako by se před diváky otevřelo několik stran místní kroniky, kdyby ovšem takovou kroniku někdo chtěl psát.
Sociální rozvrstvení postav je až modelově symbolické. Na počátku snímku umírá stará německá hraběnka, která má ve vsi rodinný hrob. Její příbuzný Hans přijíždí na pohřeb a matka dvou dospělých dcer neponechá nic náhodě: nekompromisně mu dohodí svou poněkud váhavou dceru Jarunu (Lenka Krobotová), byť tlumočnici musí při kladení návnady dělat druhá dcera Maruna (Tatiana Vilhelmová).
Ta je totiž vystudovaná učitelka němčiny, v současné době však tady dělá hospodskou a její matka jí neopomine připomínat, že také "kurvu". Maruna udržuje neuspokojivý vztah s osamělým starostou (Ondřej Trojan), příliš ale neváhá, když ji do garáže upravené jako místo romantických setkání pozve pokrývač Kódl. A akceptuje i to, když se jí – většinou nevinně – dvoří místní hrobník s lehkým mentálním hendikepem Olin (Jaroslav Plesl).
Výraznou vedlejší linií snímku je existence pitoreskního milostného trojúhelníku: dva obhroublí lesní dělníci (Hynek Čermák a David Novotný) se v dobrém i ve zlém dělí o jednu životem unavenou ženu (Simona Babčáková), jíž se tu podle jména jednoho z nich říká jen Laďova stará.
Nejspodnější patro společnosti reprezentuje zanedbaný chlapík zvaný Smraďoch a jeho ještě zanedbanější bezejmenní kamarádi bez domova. Skutečná tragédie jako z vesnického dramatu, i když jaksi vytržená z kořenů, redukovaná do zkratky a groteskně pokřivená, přijde právě sem. K hlavní hrdince Maruně dorazí jen její dozvuky – i tak je to však rána pro zdejší mikrosvět, který se tak ještě zmenšuje.
Svérázným "soundtrackem" Díry u Hanušovic je mariánská litanie, jejíž melodii hraje Maruna na harmonium při mši v místním kostelíku. Ten je spolu s hospodou stále místem setkávání obyvatel, i když na obou místech se samozřejmě vyskytují jen někteří. Obě tradiční prostředí sice spíše z posledních sil, ale přece jen ještě udržují zdejší pospolitost.
Díra z titulu filmu je mimo jiné ve střeše Marunina domu, ale také jsou tu díry do země, hroby, které je potřeba vykopávat až příliš často. A možná je celá vylidňující se vesnice černá díra, která pohlcuje lidské osudy a ambice. Snad to je důvod najít obdiv k Maruně, která nepropadá přílišným chmurám a pokračuje v jednání, které obecně vede spíše ke vzniku nového života než ke zmaru.
Až moc záhadná němčinářka
Humor, jímž je snímek prostoupen, je decentní a až na výjimky nedochází k přílišné hře na efekt nebo ke zbytečnému dovysvětlování. Kouzlo filmu dodávají drobné etudy, odehrávané jaksi mimochodem, ale dotvářející lehce ironickou či absurdně poetickou polohu vyprávění. Jedním z nejkouzelnějších momentů je kratičká obrazová anekdota uzavírající obraz, kdy si nebohý Olin uvězněný bez žebříku při opravě střechy kostela musí bezodkladně ulevit. Výsledkem obrovského utrpení, hněvu a následné velkolepé úlevy je po cestě okapem drobná, neduživá kapička.
Výrazným prvkem Krobotova snímku je používané nářečí: slouží nejen k vyvolání dojmu autenticity, ale je to i výhodný nástroj umožňující dodat pronášeným replikám nové zabarvení a důraz. Když si opilá Laďova stará prozpěvuje Já chcu žít nonstop, je to přece jen ještě něco jiného, než kdyby píseň interpretovala v originálním znění. Herci, z velké části rekrutovaní ze souboru Krobotova domovského Dejvického divadla, podávají spolehlivé výkony: Simona Babčáková coby zmíněná Laďova stará opět potvrzuje svůj talent i odvahu, vynikající je také Ivan Trojan jako zasmušilý, myslivosti oddaný starosta osazující ambiciózní krbovou římsu do torza domu, který se mu na druhé straně rozpadá.
Díra u HanušovicČR 2014 |
Je-li možné nad něčím v Díře u Hanušovic výrazněji zaváhat, pak asi nad tím hlavním, totiž nad vykreslením ústřední hrdinky Maruny, nikoli však vinou herečky. Tatiana Vilhelmová ji hraje v mnoha ohledech přesvědčivě, přesto tato postava spíš naplňuje vytčený autorský záměr, než aby působila vnitřně přirozeně a soudržně. Její motivace jsou poněkud příliš mlhavé a vysvětlení "hrdinského" setrvávání zdatné němčinářky v ospalé díře až moc spoléhá na divákovu fantazii či toleranci.
V úhrnu však dílo Miroslava Krobota rozhodně patří k tomu dobrému, co český film přináší.