Díra u Hanušovic aneb Já chcu žít nonstop

Ani samotné Hanušovice nejsou právě metropole a tahle vesnička je právě jen "díra" u nich. Jistě má jméno, ale nějak na ně ani nedojde: celkem výstižný je v tomto směru mezinárodní název filmu Nowhere in Moravia.

Režisér Miroslav Krobot, který napsal scénář snímku společně s psychologem Lubomírem Smékalem, líčí nedlouhý časový úsek, jenž z různých důvodů dost dramaticky zamíchá s životy obyvatel tohoto zapomenutého místa. Jako by se před diváky otevřelo několik stran místní kroniky, kdyby ovšem takovou kroniku někdo chtěl psát.

Zůstat, či odjet? Sestry Marunu (Tatiana Vilhelmová) a Jarunu (Lenka Krobotová)...

Sociální rozvrstvení postav je až modelově symbolické. Na počátku snímku umírá stará německá hraběnka, která má ve vsi rodinný hrob. Její příbuzný Hans přijíždí na pohřeb a matka dvou dospělých dcer neponechá nic náhodě: nekompromisně mu dohodí svou poněkud váhavou dceru Jarunu (Lenka Krobotová), byť tlumočnici musí při kladení návnady dělat druhá dcera Maruna (Tatiana Vilhelmová).

Ta je totiž vystudovaná učitelka němčiny, v současné době však tady dělá hospodskou a její matka jí neopomine připomínat, že také "kurvu". Maruna udržuje neuspokojivý vztah s osamělým starostou (Ondřej Trojan), příliš ale neváhá, když ji do garáže upravené jako místo romantických setkání pozve pokrývač Kódl. A akceptuje i to, když se jí – většinou nevinně – dvoří místní hrobník s lehkým mentálním hendikepem Olin (Jaroslav Plesl).

Výraznou vedlejší linií snímku je existence pitoreskního milostného trojúhelníku: dva obhroublí lesní dělníci (Hynek Čermák a David Novotný) se v dobrém i ve zlém dělí o jednu životem unavenou ženu (Simona Babčáková), jíž se tu podle jména jednoho z nich říká jen Laďova stará.

Hynek Čermák a David Novotný v Díře u Hanušovic

Nejspodnější patro společnosti reprezentuje zanedbaný chlapík zvaný Smraďoch a jeho ještě zanedbanější bezejmenní kamarádi bez domova. Skutečná tragédie jako z vesnického dramatu, i když jaksi vytržená z kořenů, redukovaná do zkratky a groteskně pokřivená, přijde právě sem. K hlavní hrdince Maruně dorazí jen její dozvuky – i tak je to však rána pro zdejší mikrosvět, který se tak ještě zmenšuje.

Svérázným "soundtrackem" Díry u Hanušovic je mariánská litanie, jejíž melodii hraje Maruna na harmonium při mši v místním kostelíku. Ten je spolu s hospodou stále místem setkávání obyvatel, i když na obou místech se samozřejmě vyskytují jen někteří. Obě tradiční prostředí sice spíše z posledních sil, ale přece jen ještě udržují zdejší pospolitost.

Díra z titulu filmu je mimo jiné ve střeše Marunina domu, ale také jsou tu díry do země, hroby, které je potřeba vykopávat až příliš často. A možná je celá vylidňující se vesnice černá díra, která pohlcuje lidské osudy a ambice. Snad to je důvod najít obdiv k Maruně, která nepropadá přílišným chmurám a pokračuje v jednání, které obecně vede spíše ke vzniku nového života než ke zmaru.

Až moc záhadná němčinářka

Humor, jímž je snímek prostoupen, je decentní a až na výjimky nedochází k přílišné hře na efekt nebo ke zbytečnému dovysvětlování. Kouzlo filmu dodávají drobné etudy, odehrávané jaksi mimochodem, ale dotvářející lehce ironickou či absurdně poetickou polohu vyprávění. Jedním z nejkouzelnějších momentů je kratičká obrazová anekdota uzavírající obraz, kdy si nebohý Olin uvězněný bez žebříku při opravě střechy kostela musí bezodkladně ulevit. Výsledkem obrovského utrpení, hněvu a následné velkolepé úlevy je po cestě okapem drobná, neduživá kapička.

Ivan Trojan jako myslivosti oddaný starosta.

Výrazným prvkem Krobotova snímku je používané nářečí: slouží nejen k vyvolání dojmu autenticity, ale je to i výhodný nástroj umožňující dodat pronášeným replikám nové zabarvení a důraz. Když si opilá Laďova stará prozpěvuje Já chcu žít nonstop, je to přece jen ještě něco jiného, než kdyby píseň interpretovala v originálním znění. Herci, z velké části rekrutovaní ze souboru Krobotova domovského Dejvického divadla, podávají spolehlivé výkony: Simona Babčáková coby zmíněná Laďova stará opět potvrzuje svůj talent i odvahu, vynikající je také Ivan Trojan jako zasmušilý, myslivosti oddaný starosta osazující ambiciózní krbovou římsu do torza domu, který se mu na druhé straně rozpadá.

Je-li možné nad něčím v Díře u Hanušovic výrazněji zaváhat, pak asi nad tím hlavním, totiž nad vykreslením ústřední hrdinky Maruny, nikoli však vinou herečky. Tatiana Vilhelmová ji hraje v mnoha ohledech přesvědčivě, přesto tato postava spíš naplňuje vytčený autorský záměr, než aby působila vnitřně přirozeně a soudržně. Její motivace jsou poněkud příliš mlhavé a vysvětlení "hrdinského" setrvávání zdatné němčinářky v ospalé díře až moc spoléhá na divákovu fantazii či toleranci.

V úhrnu však dílo Miroslava Krobota rozhodně patří k tomu dobrému, co český film přináší.