Francouzský dirigent Jean-Claude Casadesus tehdy ve Smetanově síni Obecního domu řídil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Na programu byla Fantastická symfonie Hectora Berlioze. Nyní, po pětadvaceti letech, tentýž orchestr na témže místě provede pod jeho vedením díla Poulenca, Ravela a Saint-Saënse.
"Od roku 1988 jsem se do České republiky vrátil asi pětkrát. Pamatuju se, že jsem při jedné zkoušce při dirigování přepadl přes židli na jevišti a orchestr si myslel, že jsem mrtev. Když viděli, že jsem to přežil, věnovali mi velkou láhev slivovice," řekl ČTK Casadesus, který Prahu označil za město hudby. "Mám pocit, že se tady každý narodil s nějakou hudební frází v srdci, a pokud dostanu pozvání, rád přijedu zase," uvedl.
Ve středečním programu zazní suita Maurice Ravela Má matka husa, skladba pro soprán, smíšený sbor a orchestr Gloria od Francise Poulenca a Symfonie č. 3 c moll Varhanní, jejímž autorem je Camille Saint-Saëns. V Glorii zazpívá polská sopranistka Olga Pasieczniková, varhanní sólistkou v symfonii Saint-Saënse bude Eva Bublová a vystoupí také Kühnův smíšený sbor pod vedením Marka Vorlíčka.
Zpívat srdcem
"Program je mi velmi blízký. Camille Saint-Saëns byl prvním ředitelem Orchestru starých nástrojů, kde pracoval můj dědeček. Můj bratranec byl zase velkým obdivovatelem Ravela, se kterým se znal, a s Poulencem jsem se setkal krátce před jeho smrtí v roce 1963 a vyprávěl jsem mu o své touze stát se dirigentem. Později přišel na několik mých koncertů," sdělil Casadesus s tím, že pro něho bylo velkým potěšením setkat se s Kühnovým smíšeným sborem, jehož členové podle něj "zpívají srdcem".
Letošní 68. mezinárodní hudební festival Pražské jaro, který je ve znamení francouzské hudby, se koná od 12. května do 2. června 2013. Poprvé v historii přehlídky přednesl na její úvod 12. května Smetanovu Mou vlast francouzský orchestr - Filharmonický orchestr francouzského rozhlasu s kanadským dirigentem Peterem Oundjianem.
"Zemi galského kohouta" kromě rozhlasového tělesa a Casadesuse reprezentují soubor Ensemble intercontemporain, dirigent Emmanuel Villaume, houslový virtuos Augustin Dumay nebo klavírista Pierre-Laurent Aimard.
"Ve francouzské hudbě všechno spočívá v takovém nahození, eleganci a průzračnosti. Dá se to shrnout zhruba tím, že ničeho nesmí být moc," konstatoval Casadesus.
