Inscenace řeší téma identity a zkoumá zvířeckost v lidech. Pro tvůrce je to mimo jiné otázka mocenského diskursu, jehož základ tvoří jazyk a jeho osvojení. Příběh Opice je příběhem vzdělávání. Cesta od zvířete k člověkovi je proces nemilosrdného sebezdokonalování.
Hra je koncipována jako prostorová instalace, v rámci které se publikum pohybuje v prostorách divadla. Cesta od neschopnosti mluvit k ovládání jazyka se odráží v režijních prostředcích inscenace – např. ve využití voice overu jako vniřního hlasu hlavní postavy.
