Divadelní svět v optice tohoto uznání znamená dvě věci: do Brna jsou ze zahraniční (víceméně jedinkrát v roce) dováženy mimořádné produkce. Podruhé: festivalový vesmír tvoří také jindy nevídaná kooperace všech městem zřizovaných scén. Kromě těchto pěti oficiálních institucí se do dění významně zapojuje rovněž Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a její Studio Marta i Divadlo na Orlí.
Ve festivalové praxi všechno znamená nejen ojedinělý import cizojazyčného divadla, ale také opravdu velký počet typově různých jevišť a prostorů. To se zase pozitivně projevuje v opravdu širokospektrální dramaturgii, která tak nabízí rozmanité divadelní žánry na nejrůznějších místech. Lidově řečeno: tolik různého a kvalitního divadla jindy pospolu (DSB patří mezi tři největší festivaly v zemi) neuvidíte a vše vytváří z Divadelního světa Brno jedinečné území, v němž se cítí komfortně divák s nejrůznějšími chutěmi a požadavky. V nabídce nepřevažuje toliko činohra, ale narazíte také na divadlo pro děti, moderní tanec, z hudby vycházející produkce, nový cirkus, pouliční akce a mnoho dalšího.
Skvělé taneční divadlo z Izraele
Je jasné, že kvalitu takto rozvržené přehlídky musí navrch stvrdit kvalitní náplň. A programová výseč, kterou jsem viděl, potvrdila, že se jedná o mimořádný svátek divadla. Už jen zahájení, které s inscenací Azyl obstarali Kibbutz Contemporary Dance Company z Izraele, vyrazilo do posledního místa zaplněnému Mahenovu divadlu dech. Tito mimořádní tanečníci se na festival vrací opakovaně v čele s leadrem a choreografem souboru Ramim Be’erem. Ten letos nabídl autobiograficky laděnou produkci na téma hledání útočiště nebo svého místa ve světě.
Tančilo se v mistrných soudobých kreacích o diskriminaci, nadvládě, svobodě, přistěhovalectví či azylu, který nám sugeruje třeba pojem vlast. Perfektně sehraní tanečníci nabídli srozumitelnou a emocemi nešetřící mozaiku vjemů, která u publika vzbudila hluboké pohnutí. Opravdu nekonečný, nebývale bouřlivý aplaus ukázal, že si Azyl publikum s přehledem našel.
Vrcholný highlight přehlídky potom představovala cenami i kritikou ověnčená inscenace Střípky ženy v podání prestižního polského souboru TR Warszawa. Skvostné rodinné drama v režii maďarského divadelního i filmového režiséra Kornéla Mundruczóa, začalo v originální scénografii: ve filmové projekci snímaná, opravdu naturalistická scéna porodu zevnitř bytu byla přenášena na jeho vnější zdi. Nejen kombinace filmu s reálnou akcí na jevišti, ale zejména minuciózní režie s atmosférou Čechovových her a opravdu strhující herecké výkony ukázaly, že přítomní byli v Janáčkově divadle svědky zdejší divadelní události roku.
České lahůdky zase představovaly uherskohradišťské Tři sestry, taneční zpracování Kafkova románu Proměna v podání pražských Dekkadancers a Cirk La Putyka předvedl jednu ze svých novinek Runners, v níž se autoři zabývají životaběhem, životem v běhu a našim věčným závodem s časem. A nejlepší vizitkou festivalu a jeho úrovně byla zcela zaplněná hlediště, jak jsem je pozoroval při jmenovaných produkcích.
V době, kdy některé tuzemské divadelní ředitele straší pocovidový odliv publika, právě festivaloví diváci v Brně takto potvrdili smysluplnost i budoucnost festivalu. Ten je na oplátku učí vyhledávat v divadle kvalitu nebo si udělat svátek s mimořádným kumštem, který jim Divadelní svět Brno přiveze a servíruje ze zahraničí.
