Lidovky.cz: Vaše inscenace PIC se značně liší od předchozích projektů. Co bylo vaším záměrem, když jste přivedli do šapitó vedle akrobatů i živý osmnáctičlenný orchestr?
Chtěli jsme propojit hudebníky a akrobaty tak, aby nebylo lehké rozlišit, kdo je kdo, jestli jde o akrobata hrajícího na hudební nástroj, nebo hudebníka, který si osvojil akrobatické kousky.
Tak to má vypadat, ale jinak je to všechno přesně připravené, a i když mají hudebníci akrobatické školení, je třeba přesně dodržovat postupy a dbát na bezpečnost diváků i kolegů i s ohledem na jejich fyzické možnosti.
Lidovky.cz: Proč jste zvolili právě moderní jazz s odskoky do jiných žánrů?
Před osmi lety jsme se Surnatural Orchestra vytvořili projekt Esquif a dělalo se nám spolu skvěle, zjistili jsme, že takové propojení funguje, takže jsme si chtěli zkusit něco opravdu velkolepého. Všichni jsou skvělí muzikanti a také šlo pokaždé o originální kompozice a samozřejmě nechybí ani hudební improvizace, které zejména k tomuto typu jazzu patří.
Ta muzika je velmi živelná a skvěle podporuje všechno bláznovství na scéně a pro režiséra Yanna Ecauvra je to velmi inspirující, myslím, že řada nápadů se zrodila právě z hudby.
Lidovky.cz: Cirque Inextremiste si svou slávu získal i tím, že jde skutečně na hranu a jeho čísla jsou nejenom originální, ale také mimořádně riskantní. Jak to máte se strachem? Speciálně vy osobně, když se v závěru schoulíte pod pletivo obrovské padající trampolíny? Jak se cítíte?
