Po patnácti letech existence a téměř dvaceti premiérách se Divadlo NaHraně muselo přestěhovat a pokusit se restartovat svou činnost v Divadle v Celetné.
„Impulzy k tomuto kroku byly dva. Prvním, a to závažným, byl zánik Divadla Kampa, jehož součástí Divadlo NaHraně po celou dobu své existence bylo, říká ke změně působiště umělecký šéf Divadla NaHraně Šimon Dominik.
„Sokol jako majitel objektu zničehonic přišel s požadavkem téměř čtyřnásobného zvýšení nájmu, což nebylo v silách souborů, které v divadle hrály, utáhnout.“
Smysl tohoto likvidačního kroku podle Šimona Dominika všem unikal a teprve po několika měsících, kdy už bylo divadlo zavřené, se objevily informace o desítkách milionů, o které Sokol vinou bývalého vedení přišel. „Smutným paradoxem je, že objekt je stále prázdný a zájemci se o dispozičně složitý prostor neperou,“ dodává Dominik.
„Druhým důvodem ke stěhování byla nabídka Jakuba Špalka, aby naše divadlo rozšířilo stáj stálých hostů v Celetné, což se ideálně propojilo s pocovidovými úvahami, jak dál,“ říká umělecký šéf Divadla NaHraně.
První premiérou v Celetné byla hravá skládačka Nicka Paynea Inkognito, proplétající tři dějové linie spojené tématem zákoutí lidského mozku a lidské duše.
Inkognito: v hlavní roli lidský mozek a záhady s ním spojené |
V ní divadlo programově navázalo na jeden ze svých nejvýraznějších projektů, českou premiéru hry Toma Stopparda Obtížný problém, uvedené před pár lety v limitované sérii repríz v podobě scénické skici.
Britská dramata nás připraví na přicházející problémy
Nová domovská adresa by měla pro divadlo výhledově znamenat i finanční stabilizaci a možnost nadále rozvíjet ambiciózní program.
„Uvádění britských her paradoxně vypadá jako výdělečná záležitost a zároveň se zdá, že to dělá každé druhé pražské divadlo. Jenomže to tak není. Britská dramatika je sice oblíbenou součástí dramaturgie lecjakého souboru, ale když z této množiny osekáte starší texty a bulvárně laděné komedie a necháte jen časem neprověřené hry pokoušející se o názor na nějaké aktuální téma, moc titulů vám nezůstane. A u nezávislých divadel ještě míň.
Ekonomicky se pak nebavíme o zisku, ale o uhrazení licenčních práv, nákladech na výrobu a provoz. Přesto si myslím, že to má smysl. Léty praxe jsem si ověřil, že britský divadelní způsob uvažování je českému publiku blízký. A že většina společenských témat, které kolegové za Kanálem řeší, se spíše dříve než později dostane i k nám. Díky divadlu na ně můžeme být mentálně připravenější,“ dodává Dominik.
Kromě dominantní britské linky se Divadlo NaHraně hodlá v novém působišti postupně vrátit k tradici autorských poetických kabaretů, s nimiž slavilo úspěch ještě na Kampě, speciálně v pásmu nově zhudebněných básní Václava Hraběte. Jen ve scénických kolážích doplní básníky nově i prozaici.
