NEJ HITY: Dobešovy trable s láskou

Nevadilo mu to; byl čerstvě a silně zamilovaný. Ten pocit musel zachytit. „Když chlap zmagoří láskou utíká za ní / platí i s úroky a nepočítá s daní,“ zněly mu hlavou verše do kroku. Zastavil, vyndal zápisník a tužku, svěřil je papíru. A zase dál, každý kilometr vydával sloku nebo alespoň pár rýmů. „Byla to strašně emotivní cesta, doslova jsem tu píseň prožíval – tak silně, až se mi z toho občas zamlžilo před očima a já si musel na chvíli sednout do příkopu a sbírat síly k dalším krokům,“ pamatuje si dodnes Pavel Dobeš na zážitek z roku 1985.

Naštěstí ho posledních pár kilometrů svezl náklaďák; kdo ví, kolik by jinak píseň měla slok? Domů se však nevrátil. Zrovna se rozváděl se svou první ženou, dusný manželský byt ho po noci plné štěstí příliš nelákal. I proto měl klíče od příbytku svého kamaráda, který ten večer nocoval mimo domov; využil toho. V prázdném obydlí se srdcem přeplněným láskou o ní něco málo napsal. Ráno připnul text příteli na nástěnku a vydal se do práce. Ani tamse moc netěšil – právě o ni přicházel... Byl zaměstnán jako technický referent – v domě kultury se staral o světlo a zvuk.

„Zrovna vrcholily mé potíže s tehdejším režimem; moc se mu nelíbily mé písničky,“ popisuje bývalý člen KSČ, kterého partaj vyobcovala ze svých řad. Na vině byl Folkový kolotoč v Ostravě-Porubě, kde v roce 1983 uvedl své ironické skladby Jarmila, Blažek, Hrušky či Krtci. A už se to s ním táhlo: „Nakonec mi udělili čtvrtý stupeň stranického trestu – první tři přeskočili, a tak kolegové a kamarádi mohli rovnou zvednout ruku pro mé vyloučení. Na ulici pak přecházeli na druhý chodník, aby mě nemuseli potkat a sami před sebou se stydět.“ Bez zaměstnání, rodiny a přátel – zbyly mu jen písničky.

A nová přítelkyně, která však bydlela ve vzdáleném Hradci Králové. Co ho ještě drželo v černé Ostravě? Chvíli váhal. Pak se jí rozhodl všechno říct písní – na folkové přehlídce, snad to tenkrát bylo v Žamberku. Něco o lásce zde mělo mít premiéru, písničkář původem z Frýdku-Místku se na ten okamžik nesmírně těšil – milostné vyznání před početným publikem, jak romantické! Dohrál a za bouřlivého potlesku přejížděl zrakem sál – nebyla tam!

„Až po vystoupení jsem se dozvěděl, že se kdesi ve foyer zapovídala s Karlem Plíhalem.
Neřekl jsem jí, že pro ni budu zpívat novou písničku, která je jen o ní – chtěl jsem ji překvapit. A tak se stalo, že ji slyšeli všichni diváci – kromě ní,“ usmívá se ještě dnes dávný provozní elektromontér, vyučený v Nové huti Klementa Gottwalda.

Nedalo se nic dělat – musel jí skladbu zazpívat znovu, soukromě. A protože se jeho lásce líbila, rozhodl se podle ní zařídit: „Protože jestli byste na ni měli myslet / to radši vstaňte a jděte za ní ihned / utíkejte, než vám zmizí navždycky / Převrhněte stůl, opusťte dům/ fíkusy rozdejte sousedům / nechte vanu vanou, ať si přeteče / Na světě není větší víra / pro žádnou z nich se tolik neumírá / ani v žádné jiné zemi na světě.“

V posledních dnech, které zbývaly prosinci roku 1985, se přestěhoval do východočeského města, kde od ledna začal pracovat ve skladu Národního podniku Montas. Na status profesionálního písničkáře si musel ještě počkat. Svou první EP desku vydal až v roce 1988. Obsahovala čtyři skladby – písně Hrušky, Na hřiby pod Křiby a Zumzum doplňovala tehdy již zlidovělá Něco o lásce; tou dobou byla jeho kamarádka již tři roky jeho ženou.

Mimochodem, Pavel Dobeš má tuhle milostnou píseň v repertoáru dodnes – i když s její múzou se v roce 2005 rozvedl...