Pondělí 29. listopadu 2021, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Dokonalý tanec bez emocí. Nová inscenace Baletu ND splňuje vysoké technické kvality

Balet FORSYTHE/CLUG/MCGREGOR. foto: ND

Recenze
Balet Národního divadla v Praze zařadil do svého repertoáru nový titul, který láká diváky na zvučná jména: večer složený ze tří baletů nese titul Forsythe/Clug/McGregor. Ale ani to není záruka stoprocentní umělecké a divácké výhry.
  5:00

Ve světě tance mají uvedení choreografové výsadní postavení a každý z nich se ve své tvorbě odráží od znalosti klasické taneční techniky. Nejpregnantněji ji využívá William Forsythe. V právě premiérovaném The Second Detail se nechal unášet hudbou nizozemského skladatele Thoma Willemse, který do partitur přimíchává elektronické pasáže, kovově (leckdy nepříjemně) znějící plochy a výrazný rytmus. Jemu je třeba se přizpůsobit, tanečníkům nesmí uniknout ani jedna doba, jinak jsou ztraceni. Extravagance je základem této přehlídky technického umu, vyspělosti, bez níž taneční kompozici nelze zvládnout: prohnutá záda, vypnuté paže s ohnutým zápěstím, vychýlení osy, nečekané změny – to vše dělá Forsytha Forsythem.

Pohrává si s těly tanečníků jako s nástrojem, pružným a suše účelným. Duše jako by se někam vytratila a všichni sloužili vizuálnímu aspektu díla. Toto strojově přesné třeštění narušuje ve finále příchod sólistky v bílé drapované róbě, bosé a v tanci uvolněné – jako by se tu zjevila tanečnice ze Svěcení jara Piny Bausch. Ale nenechme se zmást, Kristýna Němečková jen ukončuje poněkud zdlouhavý gejzír klasického tance, účinkující mizí ze scény a poslední tanečník zlehka kopne do nápisu THE, který stojí po celou dobu na forbíně a s posledním tónem padá. Za něj si můžete dosadit, co je vám libo: dance, body, music, light, sound...

O klonování

Druhá část večera patří dílu Edwarda Cluga. Dramaturgický výběr padl na krátkometrážní dílo Handman z roku 2016. Světlo z úvodu vystřídá pološero, v němž stojí pět tanečníků a čtyři tanečnice. Doprovod tvoří Piano and Drums slovinského skladatele Milko Lazara a Dismissed Justina Hurwitze, Američana, jehož hudba k muzikálu La La Land získala Oscara.

Tentokrát se tančí bez špiček. I zde je v hlavní roli rychlost a pohotovost skupiny; Clug však více využívá podlahy, gestiky, práce paží i doteků. Nezapře, že dílo vzniklo pro NDT II – zahlédla jsem v něm odkazy na Jiřího Kyliána, v postojích a rozpracovanosti právě doteků, které dávají impulz pro další tvarování. Zpočátku silně rezonuje rytmické uspořádání, druhá část je prodchnutá lyrickou klavírní melodií. Ta se však nepropíjí do těl tanečníků, naopak, ti si drží „zaběhnuté“ pohybové schéma, hravé a zdánlivě nahodilé, kdy není čas na provázané plynutí a zřetelné zakončení celého díla. Skupina působí jako loutky a mechaničnost pohybu pak nabírá na síle v posledním opusu EDEN/EDEN z dílny Wayna McGregora.

I on je fascinován tělem, jeho fungováním, potenciálem, který zachycuje spolu s tématem genetického inženýrství. Inspirovala ho videoopera Three Tales, kterou v roce 2012 vytvořili Steve Reich s manželkou Beryl Korotovou. McGregor si pro svůj balet vyžádal svolení autorů k použití hudby třetího dějství nazvaného Dolly. Na projekci sledujeme klonování ovce, posléze seshora sjíždí strom, z propadliště vyjíždějí tanečnice a tanečníci jeden po druhém, v tělových celotrikotech, s vlasy schovanými pod helmou. Vystupují coby androgynní stvoření, bizarně se hýbou, nohy zvedají do výšek a tanečnice zde opět vystupují na špičky. Střídají se sóla, duety, skupinové výjevy za živého doprovodu orchestru Berg, jehož interpretace umocňuje pochmurnou atmosféru, kdy se soubor obléká do krátkých šatů, snímá pokrývky hlavy a předvádí své umění ve skocích a piruetách jako show. Počítačově upravenému textu není dost dobře rozumět, můžete se dohadovat, zda vypovídá o zrození, pokřivení civilizace pod tlakem nových technologií a naději na nový počátek.

Nový triptych Forsythe/Clug/McGregor vyžaduje vysoké technické kvality, které soubor Baletu ND splňuje. Podstatně méně přesvědčivá je výpovědní hodnota vybraných děl, jejichž abstraktnost vás může přivést do slepé uličky. Choreografie staví na odiv hlavně techniku, fyzický potenciál tanečníků a tanečnic, kdy genderové vymezení tance a kostýmů manévruje na tenké hraně bezpohlavnosti. Vizuálně vyladěné scénické obrazy však nejsou, dle mého soudu, natolik výmluvné, aby udržely vaši pozornost a vyvolávaly zvídavost po celou dobu představení.

FORSYTHE/CLUG/MCGREGOR

The Second Detail – Handman – EDEN/EDEN

Státní opera Praha – Balet ND

Premiéra 14. 10.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat