Gabrielu Beňačkovou slyšeli v nejlepších divadlech světa včetně Vídeňské státní opery, Metropolitní opery, londýnské Královské opery Covent Garden, Pařížské národní opery, divadel v Mnichově, San Francisku, Buenos Aires nebo Japonsku. Dnes vystoupí na mimořádném koncertě ve Smetanově síni Obecního domu za doprovodu Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Dušana Štefánka. Zazní na něm árie z oper, se kterými Beňačková vyvolávala u diváků frenetické nadšení – modlitba Jenůfy, kterou zpívala snad tisíckrát, Rusalčina árie o měsíčku, árie Alžběty z Tannhäusera, modlitba Desdemony i čtyři písně Richarda Strausse.
Na slavnostním koncertě Gabriela Beňačková také představí své svěřence, mezzosopranistku Ester Pavlů a tenoristu Jakuba Pustinu, s áriemi a duety z oper Giuseppa Verdiho, Richarda Wagnera nebo Giacoma Rossiniho.
LN: Kterou z rolí ve své úžasné kariéře máte nejraději?
Všechny operní postavy jsem zpívala a ztvárnila na scénách ráda. Od počátku svého působení v Národním divadle jsem si oblíbila postavy českých skladatelů: po celý život jsem milovala Smetanovu Mařenku, Dvořákovu Rusalku a Janáčkovu Jenůfu. Ale i Suchoňovu Katrenu z Krútňavy a významná pro mě byla vznešená Libuše, ačkoli jsem ji zpívala málo. Jinak mám za sebou spoustu krásných milovaných rolí světových oper – Mimi, Manon, Desdemonu, Markétku Gounodovu i Boitovu, Sentu, Beethovenovu Leonoru. Každá byla jedinečná, mně blízká a velmi jsem si je užila. Je to už dávno.
LN: Operní sólisté jsou někdy přirovnáváni k vrcholovým sportovcům. Je takové porovnání výstižné?
Sledovala jsem teď zimní olympiádu, mají to velice těžké, obdivovala jsem všechny sportovce i jejich výhry. Stejně těžké to máme i my, ale máme víc radosti z každého představení a jsme víc oceňovaní potleskem.
LN: V jednom z rozhovorů jste řekla, že zpívání je těžká řehole. Čeho se musí sólista odříkat?
Rybova operní idyla a triumf velkých hlasů v Operním panoramatu Heleny Havlíkové |
Ano, je to těžká řehole, pokud chcete dosáhnout nejvyššího cíle. Vyžaduje to disciplínu, určitý řád, jiný režim, než je zvykem – spánek, neponocování, preciznost a dokonalost.
LN: Jak se udržujete v pěvecké kondici?
Cvičím pár tónů denně, učím a pohybuji se mezi mladými lidmi. Mám svou akademii s interpretačními a mistrovskými kurzy, sedím v porotách mezinárodních pěveckých soutěží. Moc mě to baví a těší.
LN: Ke svému mimořádnému koncertu jste přizvala dva mladé sólisty – Ester Pavlů a Jakuba Pustinu. Čím vás právě oni dva zaujali?
Oba patří mezi mé pokračující studenty. S Ester spolu konzultujeme od minulého léta, velice pokročila a je čas ji představit. S Jakubem spolupracujeme intenzivně přes tři roky jako s tenorem, udělal obrovský kus práce, a tak si zaslouží být také představen. Je to nádherná příležitost pro dva mladé umělce, protože pořadatelé tohoto koncertu rádi podporují mladou generaci a souhlasili s tím, aby byli mými hosty. Program jsme sestavili ze skladeb, které jsem s oběma nastudovala. Mám víc mladých talentů, chtěla bych je dál podporovat a prezentovat.
LN: Mají to dnešní pěvci, kteří jsou na počátku kariéry, snadnější, nebo obtížnější, než když jste začínala vy?
V něčem snadnější, v něčem obtížnější. Mohou cestovat, zpívat kdekoli, ale musí umět stejně jako my. Těžší to mají proto, že je hodně mladých pěvců a spíš nemají kde zpívat a jsou v nejistotě.
LN: Co je podle vašeho názoru dnes pro začínajícího sólistu klíčové?
Klíčový zůstane pro pěvce i umělce na věky talent, muzikálnost, píle, štěstí, hlas. Nutné je i dobře vypadat. Ale v první řadě dokonalé zpívání, to se vyžaduje po celém světě stejně.
