Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Výstavy v DOXu už se nedožil. Tomáš Měšťánek vytvořil úžasné a upřímné dílo

Krysař, triptych, olej na plátně, 2016 foto: DOX

Malíř Tomáš Měšťánek (1951–2021) má velkou výstavu v pražském Doxu. Bohužel se jí nedožil, ale naštěstí se našlo několik nadšenců, kteří jeho posmrtnou retrospektivu iniciovali a připravili. Když vstoupíte do výstavního prostoru, okamžitě si uvědomíte, že jde o mimořádnou osobnost českého umění. Vítá nás jeho Autoportrét z posledních let, který silou výrazu může připomenout například Chaima Soutina.
  5:00

Když jsem kdysi měl možnost vidět Měšťánkovy rané kresby z období před studii na pražské Akademii výtvarných umění, říkal jsem si, že jde o fascinující talent, a jistota jeho linky mi připomněla Amedea Modiglianiho. To se nabízelo na první pohled. Pak jsem o něm dlouho neslyšel, ale on stále intenzivně tvořil, jeho projev dozrával, do tisíců kreseb a stovek obrazů vepsal svůj pohled na svět. Promítalo se do nich jeho přemýšlení o vztazích ve společnosti, o vývoji naší civilizace, o její budoucnosti. A tu neviděl nijak růžově. Některé jeho obrazy předjímaly válečné apokalypsy.

Měl jsem štěstí, že mě s ním před lety seznámil Vladimír Franz, který si jeho tvorby vážil a zorganizoval v Praze jeho výstavu. Tehdy jsem si uvědomil, že jde o introvertní osobnost, která se nikdy sama neprosazuje. Pak jsem spolu s Arnoštem Goldflamem měl příležitost zahájit jeho výstavu v Nové síni v Praze a od té doby jsme se občas potkávali. Dostal jsem od něj krásný a působivý obraz nazvaný Jednadvacáté století. Jako by viděl dopředu, jako by tušil, k jak hrozným, tragickým a přitom úplně nesmyslným a zbytečným událostem může dojít.

Malíř apokalypsy

Retrospektiva v Doxu nás přesvědčuje o tom, že Tomáš Měšťánek uměl s úžasným citem vyjádřit atmosféru ve společnosti. V raném mládí vystihl tísnivou náladu v období takzvané normalizace. Měl také mimořádné schopnosti ztvárnit charakteristické vlastnosti zobrazovaných osobností, které ho zaujaly (Alber Camus…).

Čas od času se vracel k autoportrétům, ve kterých na sebe pohlížel s drsnou nemilosrdností. Do těch raných se ještě promítá romantické cítění, pozdní vytvářel „bez sentimentu“, jak se také nazývá celý výstavní projekt. Když vstoupíme do prvního sálu, vítá nás malířův autoportrét z roku 2020, kdy už nebyl zdravý a kdy se zobrazil bez jakýchkoliv iluzí. Málokdo měl nebo má tak hluboké sociální cítění a smysl pro ostré vnímání vztahů mezi lidmi jako Tomáš Měšťánek.

V tom je blízký některým generačně spřízněným umělcům, k nimž patří Antonín Kroča nebo Jiří Sozanský. Krásná a zároveň nepříliš povzbudivá je série Krysařů, obrazů hlubokého procítění současné doby se všemi jejími pozitivními a především negativními stránkami. Promítá se do nich skutečnost, že málokdo dokáže myslet na druhé, že jsou lidé často sobečtí a v zájmu zisku dokážou zničit snad i to, co sami postavili.

Zavražděný Don Quijote, 2016, olej na plátně

Podobně upřímnou výpověď přináší série obrazů s tématem Dona Quijota, který marně bojuje s větrnými mlýny i lidskou hloupostí a necitlivostí. Existenciální cítění se tu ovšem spojuje s dokonale promyšlenou kompozicí. Vztahy mezi lidmi jasně vyjadřuje i obrazový cyklus Box, v němž dochází k opravdu ostré výměně názorů. Je opět velmi expresivní, s působivými gesty a výraznými barevnými akcenty. Tomáše Měšťánka zajímaly i osudy podivných vykořeněných lidí na okraji společnosti, kteří ztratili smysl života a jen tak nechávají uplývat čas (Bezdomovci).

TOMÁŠ MĚŠŤÁNEK:
BEZ SENTIMENTU

DOX Praha, 24. 2. – 21. 5.

Kurátoři: Leoš Válka, Michaela Šilpochová

Spolupráce: Milada Frolcová, Jan H. Vitvar, Naděžda Měšťánková

Obrazy Tomáše Měšťánka mají neuvěřitelnou výrazovou sílu, jsou výpovědí o našich vlastnostech. Přinášejí ponuré vize, ale snad kdesi v pozadí zůstává pořád ukrytá naděje, že všechno nemusí dopadnout špatně. Měl úchvatnou imaginaci, stal se jedním z vizionářů, kteří dovedli předvídat, co se může stát. A své představy uměl vyjádřit brilantně zvládnutými výrazovými prostředky.

Je opravdu velká škoda, že se nedožil skvěle uspořádané retrospektivy. Zemřel v závěru covidové pandemie, a pokud byl ještě aspoň trochu zdráv, neustále tvořil. V jeho díle se zrcadlí obdiv k velkým osobnostem našeho i světového malířství. Zvlášť blízký mu byl Vincent van Gogh. Byl podobně upřímný, vždycky tvořil s pokorou.

Na první pohled můžou jeho obrazy působit drsně, ale přitom je v nich i jemnost a něha. Přestože někdy z obrazů vyzařuje pesimismus a beznaděj, tak je na nich vidět, že se Tomáš Měšťánek nevzdával a obdivoval hrdiny, bez kterých by historie byla o tolik ochuzená a svět by se asi vyvíjel jiným směrem. Už sice nežije, ale jeho dílo má nesporně budoucnost a patří do dějin našeho umění. Není náhoda, že se retrospektiva uskutečňuje právě v Doxu, vždyť se tu před časem už jednou konala jeho menší výstava ze série Box.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!