Dozráli jsme, říkají Chinaski. Přichází s novou deskou nová éra?

Lidovky.cz: Po dvaceti letech společného hraní to vypadá, že přichází určitá změna. Přešli jste pod britského producenta, natočili jste desku v Anglii – navíc rockovou, a stojí nad vámi jiné vydavatelství. Vstupují Chinaski do nové éry?

Michal Malátný: Doufáme v to. Zatím poslední deska, kterou jsme vydali před čtyřmi lety, nebyla příliš úspěšná. Logicky nám potom na mysl přišly otázky typu: Teď už půjdeme jenom dolů? Už jsme to nejlepší předvedli? Věděli jsme, že pokud ještě máme šanci udělat něco nového, je to právě teď. Za pět let už taky nemusíme nikoho zajímat.

František Táborský: U Rockfieldu se podařilo to, že spousta věcí dozrála a zapadla do sebe. Po pěti letech jsme se sehráli s novým bubeníkem, každý jsme se srovnali sám se sebou a vyjasnili si, co sami od sebe i od kapely chceme. Taky už nejsme pětadvacetiletí janci, kteří žijí v iluzích a předsudcích.

Malátný: I když jsou to pořád staré dobré Chinaski s písněmi o lásce, sem tam vtipnými texty a jednoduchými melodiemi na tři až čtyři akordy, je nová deska rozhodně nejucelenější, nejdospělejší a nejvyrovnanější. Bude škoda, pokud se lidem nebude líbit… Za sebe ale můžu říct, že líp už to nedovedeme.

Kapela oslavila 20 let své existence vyprodaným koncertem v O2 aréně.

Lidovky.cz: Oproti předchozím osmi deskám je Rockfield o poznání tvrdší, celé album se nese v rockovém duchu... Proč tato změna?

Malátný: Protože jsme rocková kapela se třemi kytarami. Vždycky jsme to chtěli dostat i na desky, ale je fakt, že se nám to většinou nedařilo. Lidi nám často říkali: Na koncertě super, ale v tom rádiu, co to je? Tentokrát už se to, doufejme, podařilo. Na novou desku jsme se snažili dostat rockovou syrovost.

Lidovky.cz: Ještě v něčem se Rockfield liší od předchozích alb?

Malátný: Na všech minulých deskách jsme okamžitě po dotočení řešili, která z písní by mohla být singl do rádia. V tuto chvíli je nám to úplně jedno a musím říct, že je to krásný a osvobozující pocit. Z jedenácti písniček, které na Rockfieldu jsou, může být podle mě klidně osm rádiovými hity.

Lidovky.cz: Proč najednou není hitovka to nejdůležitější? Stojí za tím fakt, že jste po patnácti letech přešli pod jiné vydavatelství s jinými nároky?

Malátný: Nároky mají všechna vydavatelství podobná. Je to dané tím, že jsme, alespoň podle mě, natočili lepší desku. V minulosti jsme už při nahrávání ve studiu věděli, že určité skladby jsou sice dobré, nikdy je ale nebudeme hrát před lidmi. Například z poslední desky Není na co čekat hrajeme naživo jen jednu písničku (Kérka pozn. red.). Teď mám pocit, že ať si vydavatel vybere za singl cokoli, budeme spokojeni.

Lidovky.cz: Souvisí to s tím, že deska vznikala pod britským producentem Gregem Haverem, a navíc jste ji kompletně natáčeli v Anglii?

Malátný: Greg Haver je nesmírně zkušený, spolupracoval s velkými jmény, natočil přes čtyřicet desek. Naší hudbě dodal přesně to, co postrádala. My jsme písním vymysleli slova, melodie a základní aranžmá, potom ale přišel chlapík zvenčí, který má zkušenosti s úplně jiným šoubyznysem v odlišných měřítkách. Z naší tvorby vytáhl to dobré a naopak dokázal vyplnit mezery a chyby. To, že nás vytrhl z českého prostředí a umožnil nám nahrávat v legendárním britském studiu Rockfield, byla třešinka na dortu. V Čechách jsme natočili osm desek s různými producenty, někdy líp, někdy hůř… Tentokrát jsme ale měli pocit, že potřebujeme pohled a zásah někoho zvenčí. Někoho, kdo vůbec není zatížen tím, jak to u nás chodí. V Gregovi Haverovi jsme toho člověka našli.

Michal Malátný na koncertě v pražské O2 aréně.

Lidovky.cz: Ve studiu Rockfield nahrávalo mnoho slavných osobností, mimo jiné například Fredy Mercury skladbu Bohemian Rapsody. Vnímali jste na místě genium loci?

Táborský: Jednoznačně, ta atmosféra a historie celého místa má hodně co do sebe. I když na první pohled člověku přijde až neuvěřitelné, že právě toto „nic“ je ono slavné místo.

Malátný: Přesně tak, není to žádné hi-tech studio, naopak je docela staré, opotřebované a omšelé. Kolem dokola není vůbec nic kromě pole s pasoucími se zvířaty. Duch historie je ale v Rockfieldu cítit na každém kroku. Myslím si, že jsme všichni dali Gregovi Haverovi zapravdu, když na jaře prohlásil, že nás pro natáčení nového alba musí vytrhnout z prostředí, které je pro nás přirozené. V Anglii jsme se čtrnáct dní soustředili jenom na hudbu.

Lidovky.cz: Název studia Rockfield jste dokonce dali do názvu celé desky...

Malátný: Původně to byl jenom pracovní název, postupem času a s přibývajícími zážitky jsme se ale rozhodli nechat to tak i ve výsledku. Nejjednodušší věci fungují nejlíp. Navíc v názvu Rockfield je slovo rock a my jsme rocková kapela.

Lidovky.cz: Neuvažovali jste i o nějaké skladbě v angličtině?

Táborský: Tentokrát ne, říkali jsme si ale, že to třeba zkusíme někdy do budoucna. I když taková představa, že bychom s anglickými skladbami eventuálně prorazili na západním trhu, by byla otázkou obrovské investice.

Malátný: Pro koho by to ale potom bylo? Úplně nevím, proč bychom měli zpívat Čechům anglicky, a jestli by to naše posluchače zajímalo. Na českých textech si zakládáme a těžko říct, zda by písně v angličtině vůbec nějak fungovaly.

Lidovky.cz: Nakolik se od příběhu desky vymyká skladba Víno, kterou jste nahráli jako ústřední píseň k seriálu Vinaři?

Malátný: Na rozdíl od ostatních písní jsme ji natočili už na začátku léta v Praze. Řešili jsme, jestli na desku patří, nebo ne, jelikož vznikla čistě na zakázku. Když jsme ale skládali pořadí písní, do dramaturgie celého alba skvěle zapadla. Nebyl důvod nezařadit ji tam, tím spíš, když je v rádiích velmi oblíbená. Nečekal jsem, že bude mít takový úspěch, párkrát jsme ji už hráli i na koncertech a odezva je překvapivě velmi dobrá.

Lidovky.cz: Říkali jste, že jste u každé desky předem předpokládali, která skladba se stane rádiovým singlem. Najdou se na vašem repertoáru naopak takové písně, které se hitovkami staly, ačkoli jste to tak dopředu neočekávali?

Táborský: Přijde mi, že skoro všechny. I když jsme se nikdy nesnažili dělat prvoplánové singly, z každé desky ve výsledku nějaký vzešel.

Malátný: Když jsme se kdysi v jedné internetové anketě ptali fanoušků, kterou z našich písní mají nejraději, vyhrála skladba Bylo nebylo. Zrovna tu bych dopředu určitě netipoval, nikdy nebyla jasný singl. Po tom, co dostala nejvíc hlasů, jsme ji ale začali hrát na koncertech a fanoušci si ji žádají stále. Přiznávám, že prvoplánovou hitovkou rozhodně nebyla ani píseň Klára. Tehdy jsme měli připravenou celou desku, chyběla na ní jen nějaká jednoduchá lehká letní píseň. Doma v počítači jsem měl zrovna jeden takový popěvek (začne notovat skladbu Klára), a tak jsme Kláru natočili. V podstatě jenom jako píseň do počtu.

Lidovky.cz: Kterou z vašich dosavadních osmi desek považujete za zatím nejlepší?

Táborský: Hodně lidí vnímá jako dobrou desku První signální z roku 1999.

Malátný: Každá deska vzniká v určitém období, kdy se v kapele něco děje. Některé věci vyjdou, jiné ne… Já si třeba o desce První signální myslím, že dobrá je, zároveň je na ní ale i spousta omylů. Mnoho písní z ní nám dnes přijde až k smíchu a nikdy bychom je nehráli. Na druhou stranu například deska Originál, kterou jsme nahráli v roce 2002, byla komerčně dost neúspěšná, je na ní ale minimálně pět singlů, které na koncertech pravidelně hrajeme. Každopádně si ale myslím, že to nejlepší, co jsme kdy natočili, vyjde teprve za pár dní.