LN Jak se italská hra dostala na jeviště britského Národního divadla?
Díky Samu Mendesovi. Zaujalo ho, že Luca Ronconi, gigant italského socialistického divadla, se chopil několikadílné hry o bankrotu Lehman Brothers. V roce 2015 proto objednal doslovný anglický překlad italského textu, který má stovky stránek. Jeho nejdelší verzi trvá přečíst sedm a půl hodiny a celé to má formu básně, v níž nejsou určené začátky ani konce scén nebo kdo co říká. K němu povolal mě.
  |
LN Co vás na textu zaujalo?
Překvapilo mě, že nejde o hru o bankrotu banky Lehman Brothers. Čekal jsem něco ve stylu Sázky na nejistotu nebo Vlka z Wall Street, hru o excesech amerického kapitalismu těsně před rokem 2008. Jenže tohle začíná bavorským mladíkem v newyorském přístavu roku 1844. A pokračuje jako příběh tří bratrů, kteří odjedou do Americky uspět. Hra zkoumá, jak se tento impuls prohlubuje a přeměňuje do hybné síly amerického kapitalismu a postupně se z něj stává něco, co nakonec vede k bankrotu. Stále žijeme ve světě, který reaguje na to, co se stalo v roce 2008. Nárůst populismu v Evropě i USA, úspěch kampaně brexitu je odpovědí společnosti, kterou pořád bolí události roku 2008. A Lehmanova trilogie na otázku „Jak jsme se sem dostali?“ odpovídá dlouze a komplexně.
LN Viděl jste předchozí inscenace hry?
Ne, jen jsem o nich hodně četl, vím, že ve Španělsku z ní dokonce udělali muzikál. Naše verze se vyvinula postupně, díky mnoha spolupracovníkům, jako je Es Devlinová, která přišla s geniální scénou, či Nick Powell, který tomu epickému, poetickému textu dodal klavírní doprovod. A také díky hercům. V italské verzi měli myslím dvanáct herců, jinde i víc, my jsme hru začali zkoušet na workshopu a rychle jsme se rozhodli, že chceme využít jen tři herce, přišlo nám, že čím méně lidí mluví a čím delší jsou jejich monology, tím víc dokážou promlouvat k obecenstvu. Simon Russell Beale, Adam Godley a Ben Miles s námi byli od začátku a hodně ke konečné podobě přispěli.
LN Jak dlouho trval onen workshop?
Sedm týdnů. Zkoušeli jsme scénu za scénou, každou jsme rozebrali, co v ní je a není jasné, a pak jsem hned v oné místnosti na počítači sepsal její novou verzi. Byla to docela aktivní pracovní zkušenost.
LN V Massiniho textu je jeden příběh, který jste musel zkrátit, nebo víc témat, z kterých jste si musel vybrat?
Musel jsem vybírat, hlavně linku, která vás provede příběhem, a podle ní jsem volil, co ponechám a co ne. Chtěl jsem, aby první dějství patřilo pouze původním třem bratrům Lehmanům, ve druhém sledujeme osud Philipa Lehmana a jeho syna Bobbieho a ve třetím jde o činy Bobbieho. Při rozhodnutí, co zachovat, pomohly i velké události jako americké občanská válka nebo krach na Wall Street. Ve finálním textu, který se nyní hraje, tvoří asi třetinu Massiniho text, třetina je volný překlad jeho slov a zbytek jsem napsal já, přímo pro tyto herce a tuto inscenaci.
LN Text je pozoruhodný použitím opakování a popisů ve třetí osobě, které hlouběji vtahují do děje. To vychází z Massiniho?
Ano, jeho text má svůj rytmus, zní jako báseň, dokonce skoro jako bible, obsahuje hlas původní židovské víry Lehmanů, který jsem se snažil udržet. Třeba zkracující se čas šivy, tedy období truchlení, za zemřelé Lehmany je dobrý příklad, kam se firma vyvíjí. V původním textu mi to nepřipadalo tak jasné, ale když jsme ho osekali a přidali důraz pomocí opakování scén, všimnete si, jak se sedm dní truchlení změní ve tři minuty a co to znamená, když se nábožensky založená rodina integruje do sekulární společnosti. Máte pocit, že při tom o něco důležitého přišla.
LN Na první pohled Lehmanova trilogii působí jako tříhodinové povídání tří mužů o kapitalismu. Jak lidi přesvědčujete, že jde i o zábavné představení o důležitých tématech, které osloví každého?Říkám jim, že to je přístupný příběh vysvětlující, jak jsme se dostali tam, kde jsme. A i když má i politickou funkci, jde také o příběh rodiny, kterému rozumí všichni. Příběh o tom, co jsme zdědili, co předáváme dál. Lehmani založili rodinný podnik a dynamika jejich rodiny je publiku blízká. Jde i o příběh imigrantů hledajících americký sen a ten uchvacuje lidi už dlouho. Představa, že Amerika je zemí naděje, kam můžete odjet s málem a díky místní meritokracii se tam něčím stát, je reálná – Lehmani ukazují, jak tři kluci z dobytčí farmy vybudovali svět, v němž žijeme. A tohle převypravujeme vtahujícím způsobem, s humorem a hravostí. Aspoň se o to snažíme.
LN Inscenaci režíroval Sam Mendes, proslavený hlavně díky filmům jako Americká krása nebo Skyfall. Čím je specifická jeho divadelní režie?
On především miluje herce. A třeba Simon Russell Beale už u něj hrál asi třicetkrát, takže si velmi dobře rozumí. Je úžasné pozorovat, jak Sam herce vede k tomu, aby své postavy objevili. Na filmech za 300 milionů dolarů se také naučil rozhodovat rychle a podporovat své spolupracovníky. V Lehmanově trilogie řada lidí vydává za sebe to nejlepší, ale to je možné jen díky tomu, že to celé drží Sam pohromadě, s velkorysostí, laskavostí a humorem. S dlouholetou zkušeností s divadlem, filmy a herci získal sebedůvěru, která se projevuje klidem, díky němuž se s ním spolupracuje skvěle.
LN Jak vám s náročnou adaptací Lehmanů pomohla vaše zkušenost s přepisem klasik jako Médeia nebo Shakespearovy historické hry, které jsem musel zkrátit do dvouhodinového televizního filmu?Určitě mám pocit, že vím, co obnáší adaptace. Že jde o zachování ducha a pravdy předlohy, ne nutně o doslovnost, za tu vám nikdo nepoděkuje. Někdy to znamená, že se od předlohy odchýlíte, abyste se dostali k jejímu jádru. Pomohlo mi také to, že pro britské Národní divadlo pracuju už dlouho a vím, co potřebuje a co nabízí a jak úžasně vstřícné je k umělcům.
LN V National Theatre jste několik let působil jako zástupce uměleckého ředitele. Této pozice jste se letos vzdal a prý k tomu přispěla právě Lehmanova trilogie?
Po deseti letech jsem už i tak přemýšlel o změně a práci na Lehmanech jsem si tak užil, že jsem se rozhodl víc věnovat psaní. Uvedení Lehmanovy trilogie v Londýně i New Yorku mi navíc poskytlo další příležitosti. Nyní jsem associate artist („přidružený umělec“) Národního divadla, pořád se podílím na jeho programu a pracuju na spoustě her, ale mám víc svobody k práci s dalšími lidmi a na dalších projektech. Změna pozice mi hlavně ulevila od některých institučních povinností.
LN Chystáte se psát i vlastní věci, nebo pořád preferujete adaptace?Mám radši adaptace.
LN Podílíte se i na výběru programu NT Live?
Ano. Pořád chceme vysílat co nejpestřejší výběr, NT Live je skvělý způsob, jak se spojit se světem. Ve čtvrtek se na kousek Lehmanů podívám v divadle a pak půjdu do kina za rohem sledovat přenos.
LN Premiéra v Národním divadle bylo loni, nyní se bude inscenace přenášet z divadla Piccadilly, které ji hostí letos v létě. Proč Lehmany vysíláte až letos?
Loni nám to termínově nevycházelo. A věděli jsme, že se budou přesouvat do West Endu a že budeme mít ještě příležitost k přenosu s původním obsazením. S NT Live vždycky musí souhlasit i herci a ostatní, ale zatímco dřív jsme je museli přemlouvat, nyní už většina ví, co je NT Live zač, a souhlasí hned.
