Kalendář sice hrozil pátkem třináctého, ale dobře rozjetý ostravský vlak teď nic nezastaví. Ani počasí, které včera ukázalo svou drsnější tvář. Pokles teploty doprovodil mírný, ale nekonečný déšť. Náladu zlepšila až jasná noc.
ČTĚTE TAKÉ |
Zkratkovitá mozaika ze všech podob kapely
Nad běžný festivalový průměr se vyšvihlo už podvečerní vystoupení francouzského tria GaBlé pod roztahovací střechou. Koncert připomínal mixtape. Tedy zkratkovitou mozaiku složenou ze všech podob kapely. Ať už třeba metal zahraný na akustickou kytaru plechovou baňkou od mléka či těžkotonážní techno na jediný buben. GaBlé jsou švihlí, a tak to i vypadalo.
Mapa festivalového areálu. Důležitá součást výbavy každého návštěvníka.
I když reproduktory rozhodně nešetřili, překonal je, stejně jako všechny ostatní, jeden z nejtišších koncertů, který byl kdy na Colours k slyšení. Moderátor hlavní scény Rosťa Petřík poučoval, že než si uši posluchače zvyknou na hudbu Janáčkovy filharmonie a zpěváka Antonyho Hegartyho (Antony and The Johnsons), je třeba sedm minut. Ovšem když filharmonici v bílém zahájili a na pódium napochodoval Antony v černém hábitu, trvalo jen zlomek sekundy, než se stal zázrak.
Děje se něco nezapomenutelného
Do ztichlé festivalové atmosféry teď jemně duněly jen agregáty. Táhlé tóny smyčců, pisklavé hoboje a magické klarinety vytvořily platformu, na níž se mohl Antony soustředit jen na svůj zpěv, který ztemnělým areálem prostupoval jako ostré sluneční paprsky. Když mu jednou vypadl text, usmál se, pokorně se posluchačům a filharmonii omluvil, a koncert v tu chvíli získal oficiální potvrzení, že se děje něco nezapomenutelného.
Na festival Colours of Ostrava dorazil hned v první den rekordní počet návštěvníků
I když se od roku 2002 na pódiích ostravského festivalu vystřídalo nespočet kapel, díky kterým se Colours staly zážitkem, páteční koncert Janáčkovy filharmonie a Antonyho trčí jako maják nad všemi ostatními. Přehlídka včera dobyla svůj vrchol. Potvrdila se nejen zpěvákova mistrnost, ale i to, že Janáčkova filharmonie je pojem.
Tančí celý dav
Ohromené návštěvníky se snažil rozhýbat stárnoucí elektronik Banco de Gaia, ale začal špatně. Za dvěma laptopy Toby Marks nejdřív jen nespokojeně kroutil hlavou a první třetina jeho vystoupení byla spíš utrpením. Pak se ale vzpamatoval a začal od nuly. Chilloutové skladby dal stranou a pustil se do řízného houseu a dřevní elektroniky.
Tak konečně roztančil celý dav, usmívali se nejen lidi pod pódiem, ale i Toby Marks za laptopy. Přes několik svých hitů se dostal až k emblematickému Last Train To Lhasa. Taneční párty se rázem přenesla do 90. let. Byl to návrat do hudební dimenze, kde vládli Leftfield, Orbital nebo právě Banco de Gaia. Ke konci ještě předvedl několik svých novějších kousků, ale jeho DJský set korunovalo to, že dav vrátil do časů, kdy jednoduché taneční beaty s nasládlými melodiemi znamenaly všechno.
