Samotní tvůrci řady retrospektivních kompilací označovaných „Line“, které Supraphon vydává už šest let, tedy hlavně jejich duše, producent a editor Karel Deniš, možná na začátku netušili, jak úspěšný a záslužný projekt odstartovali a že bude mít tolik dílů. Ten, který nyní vyšel jako zatím poslední, nese název Pop Rock Line 1966–1973.
Navazuje na předcházející tituly Beatline 1967–1969 (2016), Big Beat Line 1965–1968 (2017), Beat (Al)Boom 1968–1970 (2018), Rock Line 1970–1974 (2019), Jazz Rock Line 1971–1981 (2020) a Art Rock Line 1971–1985 (2021). Jak vidíme, zatímco předešlé tituly postupovaly v podstatě chronologicky po linii stylového vývoje a jeho domácího názvosloví, aktuální dvojalbum se z této řady poněkud vymyká.
Jednak nás vročením vrací do období šedesátých a začátku sedmdesátých let, tedy kamsi mezi „témata“ Big Beat Line a Rock Line, jednak mírně zavádí i názvem. Ne že by se tu nehrálo to, čemu můžeme říkat pop rock. Vtip kompilace je ale v tom, co je poněkud přehlédnutelně vepsáno jako podtitul na hřbetě dvojcédéčka, totiž „Colours of covers“. Ano, primárně je dvojalbum věnováno přehlídce převzatých písní, které zdomácněly v českém rocku a popu a spoluutvářely jeho výraz právě v dotyčném období.
Hity z domácí dílny
Editor dvojalba Karel Deniš vysvětluje myšlenku vedoucí ke vzniku kompilace takto: „Vedle legendárních sestav nám v bigbítových šedesátkách dělaly radost také desítky dalších kapel, vždy nadšeně a často kvalitně přibližujících oficiálně nedostupnou zahraniční muziku. V období svobodného nádechu kolem osmašedesátého roku bylo zpoždění jejich nahrávek proti Západu v řádu roků, výjimečně měsíců – a trvanlivost hitů se tehdy nepočítala na pouhé týdny. Nepřítomnost originálních songů v našich prodejnách nechala vzniknout stovkám coververzí, občas též nazývaných ,pajcy‘. V různě (ne)dokonalé angličtině či opatřené českými texty představovaly tyto SP či EP desky šanci si přehrávat něco občas jen vzdáleně podobajícího se předlohám.“
Dvojalbum má ovšem jeden velký paradox. Přehlídka coververzí je na každém disku doplněna několika bonusy domácích autorů, pro srovnání jako „ukázka toho, že hity jsme uměli psát i sami,“ jak píše Deniš. Onen paradox tkví v tom, že ačkoli mezi coververzemi je řada skutečně velkých světových hitů, z hlediska řadového domácího posluchače dvojalba budou nepochybně jasně kralovat právě ony hity domácí provenience. Zejména Zrcadlo v podání Karla Černocha a skupiny Juventus (jakkoli si ji dnes skoro každý asi spojuje spíše s Petrem Mukem) a Bláznova ukolébavka skupiny B-Side (přestože u táboráků zlidověla spíš pod názvem Ovečka a jméno jejího autora a zpěváka Pavla Dydoviče asi něco řekne jen málokomu).
Hity i zapomenutá jména
Samozřejmě i mezi coververzemi jsou takové, které patří k domácímu kánonu té doby. Třeba Boty proti lásce, přičemž Yvonne Přenosilová je zde za doprovodu kapely Apollobeat zpívá – hned na úvod celé kompilace – v originále coby These Boots Are Made For Walking (proslaveném Nancy Sinatrovou). Anebo velké hity Petra Spáleného Kdybych já byl kovářem a Trápím se, trápím. Hitové (i když dost komické i na svou dobu) jsou samozřejmě i bubblegumové songy skupiny Faraon Šlapací kolo a Dráty pletací (se začínajícím Jiřím Schellingerem).
To, v čem je kompilace velmi záslužná, je ale hlavně množství kapel, na které už se zapomnělo. The Beatings, The Colour Images, Crystal, The Expression, Metronom nebo The Speakers, to jsou jména, která dnes už nikomu nic neříkají. Ale do historie české scény bezesporu patří.
