Dělá to sice dobře, žádná minuta snímku není ani trochu ošizená, přesto mu od začátku do konce něco chybí. Do „čtyřky“ vstupujeme prostřednictvím divokého víru přenášedla, které nás „vyplivne“ na mistrovství světa ve famfrpálu: nekonečné stanové městečko, gigantický kotel stadionu, fanouškovské šílenství a hned nato nálet Voldemortových služebníků - Smrtijedů, kteří promění louku v krajinu po bitvě. To je jen první z mnoha efektních akčně-dramatických scén, jichž je Ohnivý pohár plný až po okraj.
Jeho dějovou kostru tvoří turnaj tří, respektive čtyř kouzelníků, sestávající z trojice nebezpečných úkolů, v nichž jde tentokrát už skutečně o životy. Romantické i zábavné intermezzo pak obstarává vánoční ples coby symbol sexuálního dozrávání a prvního nesmělého kouzelnického střetu pohlaví.
Pozornost se přenáší na trojici nových postav - mlčenlivý svalovec Viktor Krum (Stanislav Ianevski), premiant Cedrik Diggery (Robert Patison) a elegantní Fleur Dalacourová (Clémence Póseyová) podstoupí spolu s Harry Potterem souboj s drakem, potopí se do temného jezera a hledají cestu z bludiště. Drak je jako živý, podvodní svět přízračný a labyrint vskutku děsivý, všechno to ale jaksi pramení z podstaty předlohy, nikoli z filmového zpracování.
Tvrzení, že je „čtyřka“ mnohem temnější než „trojka“ se opírá jen o fakt, že tu přijdou o život dva lidé, ale rozhodně ne o atmosféru filmu, ani o vnitřní pocit příběhu. Ten je jednoduše thrillerový - tedy dramatický, napínavý, efektní, ale nutně povrchní. Chce jen bavit a nezve nás do tajemných zákoutí ukrytých kdesi hluboko.
Scenárista Steve Kloves už si docela spolehlivě osvojil metodu, jak z obsáhlé předlohy „vyzobat“ to nejdůležitější, protože to budou děti sledovat možná nejpečlivěji: aby jim ve filmu nechybělo nic, co si oblíbily v knize. Takže na scénu samozřejmě přichází nový profesor obrany proti černé magii Pošuk Moody, novinářka Rita Holoubková i hezká spolužačka Cho, do níž se zakouká Harry. Nechybí efektní entrée čarodějek z Krásnohůlek či kruvalský koráb, Hagridův milostný románek ani výlet do minulosti prostřednictvím Myslánky a první setkání s Voldemortem.
Takřka sto šedesát filmových minut je napěchováno pravidelně rytmizovanými scénami napětí a humoru. Jako by celý snímek fungoval podle dokonalého matematického vzorce, který diktuje, co má v jaké minutě přijít, aby byl výsledek zaručený. V „zaručeném“ návodu ale chybí prostor pro spodní proudy, hravé detaily a malá tajemství, která by dokázala překvapovat a uhranout.
Čtvrtý Potter prostě nemá duši. Chybí mu něco obtížně pojmenovatelného, co filmům dokáží dát bohem políbení režiséři. Mike Newell sice možná na vlastní kůži zažil anglické školství a jako první Brit na režisérské židli si dokázal pohlídat věrnost všech školních jednotlivostí, stále ale zůstal „jen“ obratným řemeslníkem. Chybí mu jiskra, ona „přidaná hodnota“, díky níž nás film dokáže nadchnout, strhnout a chytit za srdce.
Jeho dějovou kostru tvoří turnaj tří, respektive čtyř kouzelníků, sestávající z trojice nebezpečných úkolů, v nichž jde tentokrát už skutečně o životy. Romantické i zábavné intermezzo pak obstarává vánoční ples coby symbol sexuálního dozrávání a prvního nesmělého kouzelnického střetu pohlaví.
Pozornost se přenáší na trojici nových postav - mlčenlivý svalovec Viktor Krum (Stanislav Ianevski), premiant Cedrik Diggery (Robert Patison) a elegantní Fleur Dalacourová (Clémence Póseyová) podstoupí spolu s Harry Potterem souboj s drakem, potopí se do temného jezera a hledají cestu z bludiště. Drak je jako živý, podvodní svět přízračný a labyrint vskutku děsivý, všechno to ale jaksi pramení z podstaty předlohy, nikoli z filmového zpracování.
| HODNOCENÍ LN **** |
|
Harry Potter a Ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of the Fire) |
Scenárista Steve Kloves už si docela spolehlivě osvojil metodu, jak z obsáhlé předlohy „vyzobat“ to nejdůležitější, protože to budou děti sledovat možná nejpečlivěji: aby jim ve filmu nechybělo nic, co si oblíbily v knize. Takže na scénu samozřejmě přichází nový profesor obrany proti černé magii Pošuk Moody, novinářka Rita Holoubková i hezká spolužačka Cho, do níž se zakouká Harry. Nechybí efektní entrée čarodějek z Krásnohůlek či kruvalský koráb, Hagridův milostný románek ani výlet do minulosti prostřednictvím Myslánky a první setkání s Voldemortem.
Takřka sto šedesát filmových minut je napěchováno pravidelně rytmizovanými scénami napětí a humoru. Jako by celý snímek fungoval podle dokonalého matematického vzorce, který diktuje, co má v jaké minutě přijít, aby byl výsledek zaručený. V „zaručeném“ návodu ale chybí prostor pro spodní proudy, hravé detaily a malá tajemství, která by dokázala překvapovat a uhranout.
Čtvrtý Potter prostě nemá duši. Chybí mu něco obtížně pojmenovatelného, co filmům dokáží dát bohem políbení režiséři. Mike Newell sice možná na vlastní kůži zažil anglické školství a jako první Brit na režisérské židli si dokázal pohlídat věrnost všech školních jednotlivostí, stále ale zůstal „jen“ obratným řemeslníkem. Chybí mu jiskra, ona „přidaná hodnota“, díky níž nás film dokáže nadchnout, strhnout a chytit za srdce.
