V polovině letošního června vyšel v listu Seattle Times inzerát s šifrou upomínající na neblaze proslulého zabijáka Zodiaka.
O toho však tentokrát nešlo: zvídaví čtenáři se dostali k odkazu na stroze vypravenou webovou stránku Thebirthdaymurders.net, kde se informuje o jedenácti případech hrůzného vyvraždění rodiny, kdy jediným podezřelým vždy zůstal otec, který zahynul vlastní rukou.
Stránky nabízejí i tajuplnou zvukovou nahrávku a také domněnku, že za vším stojí satanistický fantom jménem Longlegs.
Přestože tou dobou už bylo známo, že Longlegs je titul hororového filmu Osgooda Perkinse, přispěl i tento dílek virální kampaně celého projektu k pověsti, že na celé historce může být něco pravdivého a že proto i filmaři při natáčení zažívali děsivé věci.
Produkční společnost Neon v polovině července, kdy měl snímek americkou premiéru, zveřejnila na platformě YouTube speciální video zachycující scénu, kdy herečka Maika Monroeová v roli agentky FBI poprvé spatří děsivého Longlegse, o němž už bylo známo, že jej hraje Nicolas Cage, ale v propagačních materiálech se nikdy neobjevila jeho filmová tvář.
Herečka byla v této scéně vybavena skrytým záznamníkem srdečního tepu, který měl zachytit míru jejího skutečného rozrušení (a zřejmě i případný kolaps). Záznam je součástí zveřejněného videa a dokládá, že se tepová frekvence Maiky Monroeové při pohledu na Cageovu nalíčenou tvář zvedla z běžné hodnoty 76 na 170 úderů za minutu. Není divu, že pak všichni chtěli Longlegse také vidět.
I proto se stalo, že Longlegsův premiérový víkend v Americe daleko předčil očekávání a film se stal nejúspěšnějším projektem zmiňované společnosti Neon. Což mu lze docela upřímně přát, protože patří k filmům, které do hororového žánru vnášejí něco navíc a víc než prvoplánovým strašením působí atmosférou, výpravou, rafinovaným vypravěčstvím a plastickým vykreslením postav.
Příběh se odehrává ve dvou retro rovinách – úvodní sekvence se vrací do sedmdesátých let minulého století, kdy vidíme Longlegse (bez tváře) poprvé v kontaktu s devítiletou dívkou, která nikdy nechyběla v případech s ním spojovaných.
A zbytek děje se pak odehrává v Clintonově Americe let devadesátých, kdy se po Longlegsových děsivých stopách vydává agentka Lee Harkerová – mladá introvertní žena nadaná částečnými jasnovideckými schopnostmi a bojující s nesnadnými telefonáty své nábožensky založené matce.
Jak i producent předem odtajnil, Lee se s Longlegsem střetne tváří v tvář, ale tím příběh zdaleka nekončí, spíš začíná. Protože tento padouch skutečně není pouze z tohoto světa. Koneckonců součástí marketingové kampaně je i další video na YouTube obsahující záběry z filmu, v nichž se zjevuje tajuplná ďábelská entita, které si divák při prvním zhlédnutí snímku nemusí vůbec všimnout...
LonglegsUSA 2024
Premiéra 22. srpna 2024 |
Vrcholným tahákem Longlegse je pak pochopitelně jeho představitel, uznávaný i zneuznávaný herec Nicolas Cage. A je možno říci, že po komediálním thrilleru To se mi snad zdá od norského režiséra Kristoffera Borgliho dostal Cage v krátké době další výbornou příležitost ukázat se v novém světle a skvěle ji využil.
Satanistického mordýře si zahrál se zjevnou chutí: „Chci tu postavu vytvořit jako určitý druh pocty mé matce. Ne, že by byla satanistka, ale její hlas, způsob, jakým se pohybovala, mne inspiroval,“ uvedl prý během jednoho z rozhovorů. Inu, kdo by nechtěl mít takovou matku. A takového syna.
Nezanedbatelným prvkem filmu je také hudba sedmdesátkové glamrockové kapely T-Rex, která prý byla pro režiséra Ozze Perkinse jednou z prvotních inspirací a znepokojivý verš ze známé písně Bang a Gong (Get It On) vtiskl hned do úvodu filmu. Vzezření frontmana Marca Bolana inspirovalo i přízračnou podobu filmového Longlegse...
Ve výsledku je snímek trochu překombinovaná, ale vysoce působivou náladou obdařená podívaná. V jejím jádru je sice dost nehorázná hloupost, ale právě tohle se v hororech odpouští jaksi automaticky. Že namaskovaný Nicolas Cage působí opravdu děsivě, je důležitější.
