Marcel Kabát, Lidové noviny
"Jiří Menzel natočil nenáročnou, filmařsky i intelektuálně úspornou hříčku o operním režisérovi, jakýmsi způsobem zřejmě inspirovanou vlastními zážitky a pocity. Spíše než jakkoli pronikavá filmová výpověď je ale výsledkem něco jako sestřih laskavě vylhaného, hořkosladkého televizního seriálu.
... Domnívat se, že Jiří Menzel chtěl tímto filmem finalizovat svou uměleckou dráhu, by byl, doufejme, omyl. Svým způsobem přesto tato hříčka nutí k hlubším otázkám. Ke komu a proč se renomovaný tvůrce tímto snímkem obrací? Proč se tentokrát zbavil opory silné literární předlohy, jakou dokázal v minulosti skvěle filmařsky rozvíjet? Proč dal přednost vlastnímu fejetonku, směsici glos a přípodoteků, před nějakým silnějším sdělením?"
Recenzi LN čtěte zde: |
Mirka Spáčilová, Mladá fronta Dnes
"Čekala se událost, dostavil se smutek. „Prostopášná komedie“, jak své novince říká Jiří Menzel, nemá víc prostopášnosti než párek sněhuláků a smíchu jenom o ždibec víc.
Co se stalo, žasne divák, právem zamilovaný do režisérových přepisů hrabalovských či svěrákovských příběhů. V otázce je i odpověď. Menzel, skvělý inscenátor i divadelních látek, nyní neměl předlohu ani scenáristu. Donšajny psal sám. A je to znát." (Více čtěte ZDE)
Stanislav Šulc, E15
"Vzdálit se všem možným kritériím kvality, jak to dokázal nový film Jiřího Menzela Donšajni, se snad nepodařilo ještě žádnému filmu. Donšajni selhávají na všech úrovních, které si snad sami předepsali. Že nejsou vtipní, je nakonec to nejméně problematické. A to přesto, že zde humor tříletých dětí (a tímto se tříletým omlouvám) prezentuje výkvět českého herectví, navíc zaštítěný skvělou Mozartovou hudbou."
Kamil Fila, Respekt
"...sledujeme patvar, v němž až na kameru Jaromíra Šofra a pěvecké výkony selhává snad všechno a v člověku se při sledování mísí znechucení s lítostí nad všemi zúčastněnými.
...Nejde o to, že Donšajni mají být lehká oddechová zábava na oddech. Problém je, že v nich není moc humoru ani zjevná úroveň žánrové nadsázky – chvílemi se děj tváří jako crazy komedie, chvílemi hořkosmutné bilancování, chvílemi komunální satira.
...Součástí příběhu sice je i poznání, že každého z nás jednou s věkem opustí síly, ale že nám to film názorně demonstruje sám na sobě, nejspíš nebyl záměr."
Petr Fischer, Hospodářské noviny
"Možná je tentokrát namístě odložit veškeré zábrany a přehnanou úctu k oscarovým legendám a se vší vážností, otevřeně, nahlas a přitom pořád ještě empaticky říci: nové dílo režiséra Jiřího Menzela Donšajni, původním názvem Sukničkáři, není dobrý film. Je to dokonce velmi špatný film, a to překvapivě i v ohledech, které sám režisér v minulosti rád vyzdvihoval, jako jsou všemožná filmová řemesla (snad s výjimkou kamery).
...Neučesanost, klopotnost, nevyrovnanost a celková zmatenost Donšajnů bohužel přebíjejí i ty nejzajímavější pasáže, v nichž se režisér Menzel snaží podat filmový počet svého celoživotního poznávání existence." (Více čtěte ZDE)
