Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Film Slepá nabízí scenáristické hrátky s provokativním příběhem

Kultura

  6:00
V ambiciózním norském filmu Slepá si muž představuje, jak si žena představuje muže a ženy.

Z filmu Slepá. foto: Aerofilms

Celovečerní režijní debut norského filmaře Eskila Vogta (* 1974), oceněný za scénář na festivalu Sundance, je prezentován jako „dráždivá sonda do vnitřního světa slepé ženy“. Na takovou sondu si snímek celkem zábavně hraje, ale o nějaký empatický vhled tu zase tolik nejde. Provokativní volba slepé hrdinky je především odrazovým můstkem pro autorovo vlastní dobrodružství.

Eskil Vogt ví, že dva nosné nápady jsou lepší než jeden. A obzvláště v případě, že žádný z nich není zrovna původní, může kýženou originalitu přinést jejich kombinace. A tak ve filmu Slepá máme hrdinku, pohlednou mladou učitelku Ingrid, která náhle ztratila zrak a snaží se vyrovnat se svou situací – to je samozřejmě smrtící výchozí pozice a vstupenka do světa kýče.

Autor se ovšem nad Ingrid nedojímá, ale učiní ji místo toho svou „spolupachatelkou“: Ingrid totiž také spřádá příběhy a vytváří si vlastní postavy, které pak ve filmu hrají. Možná sepisuje knihu, ale spíš to jenom tak zkouší, zapisuje si, co se jí zrovna honí hlavou. Někdy se tím vyrovnává s vlastními strachy a frustracemi, jindy se prostě baví – zejména když si k vymýšlení nalije sklenku červeného, to pak se spokojeným pochechtáváním svými postavami manipuluje až k drsné absurditě.

Ingrid ve své fantazii stvoří samotářského, zakomplexovaného muže Einara, který je přeborníkem ve sledování pornografie (což je dost bohatě rozvedeno, takže je film přístupný až od 18 let), ale má problém navazovat skutečné vztahy. A mladou ženu Elin, která je své stvořitelce v lecčem podobná. Mimo jiné v tom, že si začne s Ingridiným (skutečným) manželem Mortenem... Ingrid je k postavám daleko častěji krutá než laskavá, stejně jako k sobě. Erotické fantazie se prolínají s úzkostí a pocitem méněcennosti; sama pro sebe má ve svých představách vyhrazenu scénu, kdy si s ní její manžel hraje „na slepou bábu“ – tajně zůstává v místnosti, aniž o tom Ingrid ví. A sama si možná není jistá, jestli je to víc obava, nebo touha.

Alibi k nezaplacení

Volba takovéto „spoluautorky“ – amatérky (navíc slepé, tudíž shovívavě posuzované, což Ingrid v rámci celkové hry sama reflektuje) otevírá Eskilu Vogtovi bohaté možnosti rozehrát situace, které by v „normálním“ filmu musely být považovány za přitažené za vlasy, naivní a pokleslé. Přesto je zjevně radost si takovou scénu natočit.

Slepá

Norsko, 2014

Scénář a režie: Eskil Vogt

Hrají: Ellen Dorrit Petersenová, Henrik Rafaelsen, Vera Vitaliová, Marius Kolbenstvedt

Premiéra 4. 6.

Zvolený princip také umožňuje zachytit příběh ve stavu nikoli ještě zrodu, ale spíš opakovaného pokusu o početí: film si zábavně pohrává s neučesanými, zběžně nahozenými nápady, které se v průběhu vyprávění překotně mění a někdy ani nikam nedospějí.

To vše je oděno do příjemně „severské“, lehce melancholické a zároveň ironické nálady. V jejím duchu dospěje film až k provokativní pointě. A ta, jako ostatně celé dílo, vypovídá spíše než o hrdince o tom, jak velice touží po vzruchu její autor. Naštěstí je to autor talentovaný, takže Slepá nabízí přece jen víc než pouhou exhibici.

 

Autor: