Neberte pořád tolik drog, nebo se z toho zblázníte, mohlo by znít jedno z ponaučení plynoucích z filmu Tiché znamení. Protože různých substancí (včetně hadího jedu) se tu konzumuje opravdu požehnané množství.
Jenomže to hlavní sdělení zní jinak: dívky, nevěřte, že by to s vámi mohli muži myslet doopravdy dobře. Zvláště pokud už byli jednou usvědčeni z predátorského chování.
Vidina slastného života
Hlavní hrdinka Frida (Naomi Ackieová) ovšem tento film neviděla, proto takového ponaučení nedbá. Pracuje jako servírka cateringu na akcích společenské smetánky a toužebně pokukuje po jejím životním stylu.
Zvláště zamilovaná je do charismatického miliardáře Slatera Kinga (Channing Tatum), a to navzdory tomu, že byl po skandálu s nevhodným chováním nucen stáhnout se z veřejného života. Pobývá teď převážně na tropickém ostrově, který zakoupil a kde dle svých slov pěstuje slepice a věnuje se osobnímu rozvoji.
Přesto občas zavítá do civilizace a při jedné takové příležitosti se s ním Frida potká. Na party se jí podaří Slatera zaujmout a nečekaně se jí (a její kamarádce) dostane pozvání, aby ve vší počestnosti strávily spolu s dalšími lidmi nějaký čas na Slaterově ostrově.
Frida nabídku nadšeně přijme a obratem odletí do ráje, kde život plyne v radovánkách a nikdo neví, který je přesně den. Frida i další ženy a dívky se ve společnosti Slatera a jeho přátel propadají do slastného nevědomí.
Tiché znameníUSA, Mexiko 2024
Premiéra 22. 8. |
Jen tu a tam se objeví náznak čehosi znepokojivého, jako když místní hospodyně vytrvale mluví o jakémsi červeném králíkovi. Větší problém nastane, když Fridinu kamarádku v tomto ráji uštkne jedovatý had.
Ani to by neměla být fatální komplikace, jenomže právě tahle událost ve svých důsledcích odstartuje Fridino poznání, že tady něco nehraje a že Slaterovy úmysly nejsou tak šlechetné, jak se tváří.
Události postupně vygradují až v boj o přežití, jehož finále nelze upřít nápaditost. A zábavné nápady se prolínají celým dějem, místy se tenhle thriller mění spíš v bizarní, drogami nasáklou komedii.
Pak se ovšem také musí s pravdou ven, co že je podstatou všech těch přízračných událostí. „Celý život jsem měla přístup do prostor plných velmi mocných lidí,“ vzpomíná ve své režijní explikaci filmařka (která je dcerou muzikanta Lennyho Kravitze a herečky Lisy Bonetové).
„Když jste dítě, vidíte věci z velmi poctivého úhlu. Jak dospíváte, všechno je více v šedé zóně. Normalizováno. Romantizováno. Když jsem se proměnila z malé dívky, mouchy na stěně, v ženu v těchhle prostorech, začala jsem rozumět celé složitosti hry, která se tu hraje.“
A to ji nakonec dovedlo k myšlence na Tiché znamení: „Chtěla jsem vidět příběh, který prozkoumá, co by se mohlo stát, když ženy přestanou hrát podle pravidel.
Vetřelec: Romulus je překvapivě kvalitní film. I když místy připomíná strašidelnou jeskyni na pouti |
Co kdyby se Eva probrala a uvědomila si – ta rajská zahrada je snůška lží. A počkat, vlastně tohle místo stojí za starou bačkoru. A počkat, Adame, ty taky stojíš za starou bačkoru…“
Tedy dívčí válka vedená spravedlivým důvodem. Jenomže ten důvod je, počkat, v příběhu dost klopotně vykonstruovaný a hlavně příliš zřetelně prodchnutý jednoduchým aktivismem.
Je to škoda, při sofistikovanější pointě by mohlo být Tiché znamení filmem srovnatelným třeba s také angažovaným, ale skvěle vymyšleným hororovým hitem Uteč Jordana Peelea. Leč nestalo se.
