Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Film Zkrat je béčkový thriller o labyrintu pravdy

Kultura

  7:00
Režisér Steven Soderbergh se filmem Zkrat poprvé vydal na pole akčního thrilleru. Snímek ozdobený hereckými hvězdami funguje jako efektní podívaná i jako sofistikovaná zábava - záleží na tom, jak poučený divák jej sleduje.

Gina Caranová září jako nečekaně vybuchlá supernova. foto: Reprofoto

Steven Soderbergh má pověst jednoho z nejzajímavějších filmařů současnosti – i když ve vztahu k vypravěčským pravidlům bývá podvratný spíš skrytě a nezajímá se o výstřední témata.

Stejně fascinující jako řemeslná sofistikovanost devětačtyřicetiletého Američana je ovšem jeho žánrový rozptyl. V Soderberghově filmografii tak akční thriller Zkrat, který právě přichází do našich kin, figuruje hned vedle dvoudílného Che Guevarova životopisu (2008), katastrofického thrilleru Nákaza (2011) a chystané komedie o mužském striptérovi.

Soderbergh, který začínal jako uživatelsky nepřátelský experimentátor, se ovšem Zkratem hlásí k linii svých žánrových snímků ozdobených účastí hereckých hvězd. Do prostoru akčního thrilleru se sice vypravil poprvé, jde ovšem o stejně inteligentně rozehranou podívanou, jakou byl romantický thriller Zakázané ovoce (1998) či trilogie Dannyho parťáci. Zkrat je navíc dalším z příběhů o pomstě, jejíž sladkost nestupňuje ani tak hrdinův přístup jako režisérovo zálibně promyšlené vypravěčství. Krásná, fyzicky i morálně zdatná agentka Mallory Kaneová je tak mladší sestrou hrdinů Soderberghovy krimi Angličan (1999) či retro romance Berlínské spiknutí (2006).

I tu nejosobnější pomstu ovšem Soderbergh vnímá jako součást širší „sociální“ odvety, realizované obvykle osamělým jedincem ve vztahu k silnějšímu protivníkovi. Zkrat ovšem můžeme číst i jako ironický příběh o partnerském účtování. Proradný šéf a bývalý milenec totiž hrdinku zaplete do akce „prodané“ konkurenci.

Bitka v bludišti

Pohádka o ženě, která nakonec všechny přepere, ovšem nahazuje v divákově mysli i složitější okruhy než jen první signální soustavu, fixovanou na udatnou krasavici v ohrožení. V zásadě prostinká story vyhlíží jako zapeklitá špionská historka a z větší části se realizuje jako vyprávění samotné Mallory, prchající v autě před pronásledovateli. Adresátem vyprávění je k smrti vyděšený mladík Scott, který se jí náhodně připletl do cesty a hraje roli jakéhosi informačního rukojmího: má s Mallory sdílet pravdu o celém komplotu, zavěšeném nejdelšími nitkami až v globálním prostoru mezinárodních tajných služeb.

Film Zkrat působí opravdověji než drtivá většina normálních akčních filmů.

Ve stejné pozici jako Scott je ovšem i divák. Stylista Soderbegh mu nabízí zábavu tím sofistikovanější, čím větší má povědomí o žánrových kontextech a formách. Zkrat se totiž neopírá o střelhbitý střih a o triky, které umějí proměnit Angelinu Jolie nebo Toma Cruise v superhrdiny. Naopak navozuje dojem zvolněného rytmu, protože se spoléhá na klasickou „fyzickou“ akci. Výhradně proto Soderbergh hlavní part svěřil Gině Caranové, bývalé šampionce bojových umění, která Mallory dodává lakonickou, stravující přesvědčivost ve všech realisticky pojatých scénách bitek a honiček.

Zkrat

USA 2011
Režie: Steven Soderbergh
Hrají: Gina Caranová, Channing Tatum, Ewan McGregor, Michael Douglas, Antonio Banderas a další
Premiéra 8. 3. 2012

V souhvězdí noblesních mužských hereckých hvězd, které si své role zjevně užívají (Ewan McGregor, Antonio Banderas, Michael Douglas…), tak Caranová září jako nečekaně vybuchlá supernova. Zkrat proto působí opravdověji než drtivá většina normálních akčních filmů – což si divák rozumově vůbec nemusí uvědomit, protože režisér se rozmyslně obrací k jeho pocitům, k instinktům skrytým za velitelskou fasádou rozumu.

Nejspíš tak není náhoda, že při noční akci v „joyceovském“ Dublinu jeden z protivníků zve Mallory do nedalekého bludiště, které se prý nejlépe prohlíží potmě. Hrdinka však pozvání oslyší: jde totiž jistě o nějakou vražednou léčku, která jí má zabránit v její cestě k pravdě. Filmová protagonistka se může bezvýhradně spolehnout na své „nejtemnější“ instinkty a reflexy – ale divák Stevena Soderbergha má v labyrintu poznání stupeň obtížnosti nastavený pravděpodobně jinak. Což ovšem neznamená, že by se v kině s její pomocí nemohl dobře pobavit.

Autor: