Russell Crowe se do povědomí mezinárodního publika dostal rolí drsného policajta Buda ve filmu L. A. – Přísně tajné, detektivce, v níž morálně rozporní hrdinové odhalují mimo jiné také prohnilost politiky velkého amerického města. Thriller režiséra Allena Hughese Zlomené město vychází z podobné situace, má i v něčem podobnou ambici. Vlastně se ani nedá říct, že by ji nenaplňoval, autoři totiž nedokážou přesvědčit, že to alespoň zkoušejí.
Billy Taggart (Mark Wahlberg) je newyorský policajt, má být souzen, zastřelil pravděpodobného pachatele znásilnění a vraždy, který vyklouzl spravedlnosti. Jeho případ se k soudu nedostane, Billy stejně musí od policie odejít. Ještě předtím ho přijme starosta New Yorku Hostetler (Russell Crowe) a oceňuje jeho hrdinství.
O sedm let později se Billy protlouká jako soukromé očko. Ve městě budou brzy volby, proti Hostetlerovi kandiduje idealistický radní Valliant (Barry Pepper), který starostovi předhazuje, že slouží Wall Street a má prsty v podivných kšeftech – příkladem je chystaný prodej pozemků, kde stojí bloky komunálních bytů, makléřské firmě.
Hostetler se Billymu nečekaně ozve. Jeho manželka (Catherine Zeta-Jonesová) mu je nevěrná a on musí vědět s kým. Newyorčané by prý v kanceláři starosty nesnesli paroháče. Billy se pustí do pátrání a zjišťuje, že ledacos je jinak, než se na první pohled zdá, že se stal pěšákem v daleko temnější hře. Asi se s tím bude muset nějak vypořádat...
Zoufalý skřípot hlášek
Hughesův film je výstižně shrnut už jeho prvním záběrem. Podivně uměle vyhlížející opuštěná noční ulice, uprostřed té scenerie stojí urputně se tvářící Mark Wahlberg, v natažené ruce pistoli, z jejíž hlavně stoupá digitálně vytvořený pramínek kouře. Kamera kolem něj pomalu krouží, aby tak jeden dostal šanci prohlédnout si důkladně a ze všech úhlů, jak špatně to celé vypadá. Tím krouživým pohybem kamery Hughes „ozvláštňuje“ film docela často, situace, kdy – například – spolu dva chlapíci mluví v kanceláři, díky tomu triku hned vypadají tak nějak dynamičtěji. Ehm.
Zlomené město může svou premisou připomínat Polanského Čínskou čtvrť, v níž se také privátní detektiv od vyšetřování banální nevěry dostane k vysoké kriminálně-politické hře. Scenárista Brian Tucker se také v dialozích pokouší odkazovat k „hláškám“ typickým pro klasiku drsné školy, výsledkem ale většinou je dost zoufalý skřípot (viz chlapácká starostova promluva o mužích psech a ženách fenách).
Především ale selhává při konstruování příběhu, který se rychle změní ve změť nemotivovaných nahodilostí a v němž se většina aktérů chová až šokujícím způsobem stupidně: Skupina padouchů likviduje inkriminující dokumenty, ten nejvíc inkriminující ale nezničí, hodí ho do kontejneru, aby ho hrdina našel na první pokus, aniž by se tam musel pořádně podívat. Vrahoun chce zabránit tomu, aby protivník dostal od zrádce důležitou smlouvu, zlikviduje protivníka, ale smlouvu nechá, kde byla. Postava, která byla opilá pod obraz, během jednoho střihu zázračně vystřízliví... To jenom pro ukázku.
Autoři zároveň nedokážou tuhle nezakrytelnou přihlouplost něčím kompenzovat, třeba tempem, zajímavou stylizací, odlehčeností. Zlomené město se bere náramně vážně a vleče se tomu odpovídajícím tempem. Zajímavé vybočení představuje snad jenom honička v autech, která – těžko říct, jestli záměrně – ukazuje, jak by taková situace asi mohla vypadat, kdyby se v ní ocitli lidé, jejichž řidičské schopnosti jsou jaksi normální. A film ve filmu, jejž Billy vidí, když se svou přítelkyní herečkou vyrazí na premiéru. Opět nevím, jestli to bylo cílem autorů, ale tak zdařilou parodii na „artovou“ produkci aby jeden pohledal. Jisté kouzlo má i dlouhá scéna předvolební debaty, v níž si Russell Crowe vychutná Barryho Peppera, na rozdíl od zbytku filmu v ní je také trochu napětí.
Detektivka bez tajemství
Politická detektivka je docela obtížný žánr. Politické poselství totiž často do značné míry určuje, kdo bude padouch, což je právě ta věc, jež by u detektivky jasná být neměla. Ve Zlomeném městě je jasné prakticky všechno a prakticky od začátku, divák může jen čekat, až ta evidentní skutečnost dojde i hrdinovi, který je k tomu poznání přiveden pomalou a hodně lenivě plánovanou cestou.
Rozvleklou nudu trochu vylepšuje jenom Russell Crowe, který se svou špatnou roli snažil zahrát co nejlépe a v mezích možností se mu to povedlo. Přesvědčivý a tichý chlapík, který jenom jednou zvýší hlas, nenechává ale nikoho na pochybách o své síle. Docela grázl, ale možná bych ho volil.
Zlomené městoUSA 2013 |
