U málokterého díla se sejde tolik neporozumění a nejasností jako u "Alenky". Její příhody vyšly knižně původně ve dvou dílech: první se odehrával v říši divů, druhý za zrcadlem. České překlady s originálními tituly nakládaly různě a hlavní hrdinku Alici přejmenovaly na Alenku.
"Kanonický" překlad manželů Aloyse a Hany Skoumalových z roku 1961 pak sice vykazoval vynikající jazykové kvality, předlohu však zbytečně uhladil. Není tajemství, že "původní" Alenka je dílko morbidní, jízlivé a anarchistické, rozklenuté nad ponornou řekou sexuálních a drogových podtextů. V českém převodu jsou patrné jen minimálně, je bezpečný a milý.
Je tohle Alenka?
Filmových podob Alenky existuje dlouhá řada. Režisér Tim Burton a scenáristka Linda Woolvertonová, kteří stojí za tou nejnovější, překlad Skoumalových samozřejmě nemohli znát, přesto jako by se jím inspirovali a svou verzi dovedli ještě dál od originálu. Neústrojně působí už úvod Alenky v Říši divů (sic; takový je český distribuční název), který se posléze ohne do nadbytečného vypravěčského rámce. Titulní hrdince táhne na dvacet a viktoriánská společnost ji tlačí ke sňatku s přihlouplým lordským synkem Hamishem. Což o to, scéna na upjaté zásnubní hostině je vtipná a Hamish typově přesný, ale je tohle Alenka?
Mladá žena pak uteče králičí norou (aspoň, že tohle sedí) a ocitne se ve světě, který prý kdysi navštívila ještě coby malá holčička. Setkává se s postavami, jako je Kloboučník, kočka Šklíba, Bílá a Srdcová královna, Tydlidýn a Tydlidum či houseňák Absalom. (Film míchá po vzoru předchozích adaptací dohromady figury z obou knih.) Ukáže se, že podzemní svět žije pod knutou Srdcové královny, jejíž vládu ukončí ten, kdo vorpálovým mečem setne hlavu monstru Tlachapoudovi.
Jeden z hlavních problémů Burtonova filmu spočívá právě v tom, že se snaží nonsensovou podstatu Carrollova textu narovnat do přímočarého vyprávění. Místo nakažlivě nevázaného skákání od jedné bizarní epizody k druhé tak snímek nabízí mechanický sled scén, vrcholící bitvou jako z každé druhé vypelichané fantasy.
Po vizuální stránce film funguje: je plný imaginativních interiérů i exteriérů a postavy – hrané i digitální – mají každá náležitý výraz. Johnny Depp je coby Kloboučník patřičně potrhlý, Alenka Mii Wasikowské zvědavá i odhodlaná, kulaťoučká dvojčata Tydlidýn a Tydlidum hašteřivá. Kongeniální tah se tvůrcům jinak nepříliš dobrého českého dabingu povedl v namluvení milovníka opia Absaloma náruživým kuřákem Jiřím Bartoškou.
Šklíba má ostříhané drápy
Něco tady ale pořád chybí. Režisér, který natočil například první dva Batmany, Střihorukého Edwarda, Mrtvou nevěstu či Karlíka a továrnu na čokoládu, proslul výraznou obrazotvorností a zálibou v morbiditě. Obojí by s Carrollovou předlohou mělo skvěle rezonovat – ale ani jedno se na plátno s výjimkou výhrůžek dekapitací neprobojovalo. Alenka v Říši divů vypadá, jako by ji natočil animátorský rutinér. Dokonce i Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman, proslulý švihlými melodiemi, je tu poplatný všeobjímajícímu směřování k roztomilosti...
Nelze nevidět, že Burton pracoval na zakázku: jeden z nejvíc idiosynkratických režisérů současnosti jako by tady jen plnil požadavky na disneyovskou unylost. Přitom patří spolu s Terrym Gilliamem, který kdysi zfilmoval Carrollovu báseň Jabberwocky (česky Tlachapoud či Žvahlav), k ideálním kandidátům na převod Alenky na plátno. Ironií je, že Burtonovu kariéru odstartovalo právě rozhodnutí utéct z galejí u týmu Disneyho animátorů...
Nedá se říct, že by Burtonova Alenka v Říši divů byla nepovedená; na to je předloha až moc dobrá a režisér zkušený. Jde ale o poněkud sterilní sázku na jistotu a promarněnou šanci. A nelze tu argumentovat cílovým publikem: co mohlo být báječnou honičkou v džungli fantazie, kterou by si užily osmileté děti stejně dobře jako dospělí, skončilo jako bezpečná procházka po chodníčcích v rezervaci.
