Gangster Ka - místo dramatu předvídatelná groteska

Příběh Radovana Krejčíře, jehož zločinecká kariéra doufejme právě končí odsouzením v Jihoafrické republice, je nepochybně pozoruhodný. A také už ve svých hlavních rysech dobře známý – samozřejmě i díky autorovi předlohy filmu Gangster Ka, publicistovi Jaroslavu Kmentovi. Nápad zfilmovat Krejčířův vzestup a pád je zároveň přirozený i riskantní – samotná fakta či rozšířené domněnky o jeho působení mnoho diváků nepřekvapí. Síla filmu by tedy měla být v přidané hodnotě: v rozkrytí (třeba i spekulativním) dalších souvislostí mafiánova působení, v nalezení působivých, obecněji sdělných dramatických momentů v jeho osudu, v důrazném filmařském uchopení látky.

Od Jana Pachla, režiséra na české poměry výjimečně filmově zpracovaného seriálu Cirkus Bukowsky, se patrně nejvíce čekalo, právě pokud jde o styl vyprávění. Bohužel v tomto směru, ale ani v žádném jiném se ve filmu nic světoborného neodehrává. Gangster Ka je v zásadě pouhá „svodka“ osudu hlavní postavy, jíž ani nebylo ponecháno jméno Krejčíř – tudíž se třeba ani muž s typickým límcem košile a účesem nejmenuje Mrázek a jiné jméno má i tehdejší odulý politik na vzestupu, který je ve filmu s mafiány silně zapleten. Důvody jsou nabíledni, v situaci, kdy ty nejvýbušnější momenty nebyly oficiálně prokázány, asi není radno riskovat žaloby. Jenomže distancování se od adresného obvinění konkrétních lidí zase jen oslabuje smysl tohoto filmu jako nástroje šíření nemilosrdné pravdy. Styl „takhle nějak to možná bylo, ale ruku do ohně za to nedáme“ není nijak zvlášť strhující už proto, že v tomto konkrétním případě není autorská domněnka o prolnutí organizovaného zločinu a politiky rozehrána s uhrančivou přesvědčivostí, ale spíš jako předvídatelná groteska.

Upovídaní vypravěči

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Film má hned dva vypravěče, ani jeden z nich ovšem není samotné „Káčko“ (tedy muž, který se ve filmu jmenuje Radim Kraviec). Jeho osud střídavě líčí dva jeho souputníci, kteří s ním přišli z ostravské divočiny do pražských zlatých dolů: policista, který se mu snažil už v Ostravě dostat na kobylku (Filip Čapka), a balkánský ranař Dardan (Predrag Bjelac), který je naopak Kraviecovou pravou rukou. Jejich vyprávění mimo obraz sice umožňuje rychle vysvětlit některé mechanismy, které přinesly Kraviecovi bohatství a moc, zároveň však přemíra těchto řečí zpomaluje děj, přebíjí obraz a ničí filmové vyprávění. Perspektiva ani jednoho z vypravěčů není tak významná, aby mělo smysl ji tolik zdůrazňovat. A stylotvorná ambice tohoto prvku se nepotkává se zbytkem snímku. Chybí tu, až na Čermákova Kraviece, opravdu výrazné postavy, silné dialogy a precizně vystavěné dramatické scény, které by Kraviecův příběh povýšily na víc než vágní popis mafiánských praktik. Tedy to, co (mimo jiné) činí strhující podívanou třeba ze Scorseseho Casina.

Zajímavé motivy, které by docela dobře mohly utáhnout celý film, kdyby tolik neaspiroval na kroniku doby, zůstávají pouze v zárodku: zejména vztah Kraviece a jeho otce. Bohužel se tu nevyužila distance od reálných postav alespoň k tomu, že by se nějak srozumitelně předvedl důvod jejich sporu, kvůli kterému otec nad synem láme hůl. A Jaromír Hanzlík po většinu času hraje Kraviece seniora tak, že se nepozná, jestli náhodou nepřišel na návštěvu spíš doktor Jandera ze Sanitky 2. O to zajímavější je jeho proměna ve chvíli, kdy je postava mučena: to už je ale trochu pozdě.

I přičiněním dalších neukočírovaných hereckých bardů (Zdeněk Žák, Jan Vlasák) má film v mnohých pasážích usedlý, divadelně či seriálově rádoby civilní nádech a nevykazuje nijak zřetelný režijní rukopis. Osvěžující styl mají téměř výhradně ty scény, v nichž svou postavu nebezpečného, drzého a chytrého spratka rozehrává Hynek Čermák. Z jeho výkonu je cítit šance, kterou film měl: elegantně předvést, jak zprvu podceňovaná ostravská štika přeroste ve žraloka, který zatopí všem pražským šíbrům. Čermákův Kraviec je vrcholně nebezpečný mizera, kterému je nicméně možno i fandit, protože má nepopiratelné osobní kouzlo a likviduje mizery ještě horší, primitivnější a odpornější. I tahle linka je však uchopena jen letmo a nedůrazně. O Kraviecovi se dozvíme, že rád vypráví anekdoty: a do pouhých anekdot také většinou ústí jeho eskapády.

Snímek končí ve chvíli, kdy příběh vlastně teprve začíná být opravdu zajímavý: nějaký důvod zajít i na druhý díl, který bude mít premiéru v listopadu, tu tedy je.