Pomyslným počátkem výstavního projektu Metasystémy je bezesporu odhalení sochařské realizace Dešťová stěna IV., které se uskutečnilo na podzim loňského roku. „Počátek mých instalací je oslovení místem,“ vyjádřila se autorka k volbě intervence tohoto díla do stěny bastionu v zahradách GASK. Pro tuto instalaci je příznačná práce s prvkem interaktivity, který definuje poslední dvě dekády umělecké tvorby Adély Matasové.
Výstava představuje průřez autorčinou dlouhodobou uměleckou prací, ale nelze na tuto výstavu nahlížet jako na pokus o retrospektivní přehlédnutí dosavadní tvorby, v expozici je stěžejní právě dialog starších a současných děl, který je strukturován do pěti tematických celků, metasystémů, konkrétně organických, civilizačních, symbolických, racionálních a tělesných.
Pro autorčinu tvorbu je příznačná práce s materiály a neutuchající zájem o nejnovější posuny v oblasti vědeckého či sociálně-kulturního vývoje. „Neustále jsem chtěla objevovat nové přístupy, jak ztvárnit myšlenky, které jsou si dost podobné,“ doplnila sama autorka. Právě materiálové badatelství umožňovalo autorce se cítit trochu svobodněji i v dobách politického a kulturního útlaku 70. a 80. let.
Počátek její tvorby ovlivňovala práce s pryskyřicí, materiál jí umožnil hledat tvary odkazující k různým biomorfním elementům. V nadcházející dekádě se pro ni stala základním vyjadřovacím prostředkem papíro-lněná hmota, která ji dovedla k fyzikálním experimentům. Po roce 1989 rozšiřuje umělkyně materiály o železo, ocel a zrcadlící plochy se zapojením interaktivních principů. Její aktuální zájem je soustředěn rovněž na využívání nových médií ve formě monumentálních videoinstalací.
Adéla Matasová patří k výjimečným osobnostem, které formují podobu českého výtvarného umění již od šedesátých let 20. století, kdy se zapojila do živého uměleckého dění spojeného s uvolněnou politickou a kulturní atmosférou. V době normalizace a v 80. letech si naopak autorka zvolila vědomý distanc od oficiálního kulturního provozu. S novou energií se potom na české i mezinárodní scéně prosazuje po roce 1989, kdy se také stala vedoucí ateliéru na pražské VŠUP. Její díla jsou zastoupena v řadě českých i zahraničních galerií.
