Režisér Roger Michell a scenárista Hanif Kureishi se takovému vztahu věnovali už ve filmu Matka, který zachycoval milenecký poměr mezi důchodkyní a přítelem její dcery. Jiný, méně „standardní“ druh sexuality Kureishi popsal v námětu naturalisticky natočeného snímku Intimita.
Ve Venuši Michell s Kureishim zaměřují pozornost na hereckého veterána Maurice, který na sklonku kariéry paběrkuje štěky v televizi a zahořklost s nostalgií zahání popíjením s kolegou Ianem. Rutinu vtipů o prostatě a smrti naruší příjezd Ianovy praneteře Jessie, jež má být příbuznému k ruce, ale do Londýna ji láká spíš vidina práce modelky. Úzkoprsý Ian je dvacítkou, která mluví jako dlaždič, pije jako duha a ani neumí připravit halibuta, upřímně zděšen, kdežto Maurice v ní okamžitě najde zalíbení.
Deník vilného staříka
Přestože Venuši inspiroval román Deník bláznivého starce od Džuničiró Tanizakiho, svou strukturou působí jako adaptace divadelní hry. První dějství má komický charakter. Maurice se ukazuje jako rozkošnický bonviván a jeho zasvěcování „venkovské husičky“ do života ve velkoměstě je zdrojem svérázně neřestného humoru.
Starý herec je totiž ten poslední, kdo by se nechal padesátiletým věkovým odstupem odradit od chlípných myšlenek. Ale čím víc Jessiině neumělému sex-appealu propadá, tím víc se na ní stává závislý -a tím rychleji se tato „Venuše“ učí vášní vilného staříka zneužívat.
V prostředním dějství film proto začne hořknout na jazyku a změní se v překvapivě vyrovnaný duel dvou zcela odlišných protihráčů. Na jedné straně je stařec bez iluzí, jenž přesně ví, jak se věci v podobných vztazích mají, ale stejně se podle toho nedokáže ve svém poblouznění zařídit. Proti němu stojí tápající dívka, která svých půvabů využívá zatím jen intuitivně, ale s čím dál větší krutostí.
Příběh těch dvou však krutý není - „jen“ nepříjemně realistický. Na jejich zápolení o to, kdo bude mít zrovna navrch, se proto nedívá zrovna hezky. Tím spíš, když obrázek doplní postava Mauricovy bývalé manželky a Jessiin nový milenec.
Přestože Venuše ve třetím dějství přece jen sklouzne k sentimentu, na vysoké úrovni se udrží pomocí věcí, které po celou stopáž představují její nejcennější devizy. V první řadě je to na Oscara nominovaný výkon pětasedmdesátileté herecké legendy Petera O’Toolea v roli Maurice. A jakkoliv s ním celovečerně debutující Jodie Whittaker obdivuhodně drží krok, nejsilnější je O’Toole ve společných scénách se svou vrstevnicí Vanessou Redgraveovou coby exmanželkou, z nichž sálá všechna bolest, radost a zkušenost prožitého života i beze slov.
