LN: Předeslal jste, že porušíte běžný scénář „napsat muziku, nahrát desku, uspořádat turné“ a vyrazíte nejdříve na koncertní šňůru s retrospektivním repertoárem. Neuvažujete už o nové desce s novou kapelou?
Popravdě nejen uvažuji. Vlastně už jsme nahrávali a jde o kompletně nově napsané skladby. Zrovna po chvilkách pracuji na tom, abych dal desku dohromady, případně ji ještě doplnil o další materiál.
LN: Na vašem webu se můžeme dočíst, že na turné chcete hrát převážně starší skladby, z nichž některé jste dosud pódiově neuvedl. O jaké jde?
Budete muset počkat a přesvědčit se na vlastní uši. Měníme repertoár podle atmosféry. Všude, kde jsme dosud koncertovali (americká část turné již proběhla – pozn. aut.), si publikum tento způsob prezentace užívalo. Hrajeme směs nového a starého. Na téhle kapele je úžasné, že dokáže zahrát cokoliv z jakékoliv periody mojí tvorby. Muzikanti jsou naprosto zběhlí v celém repertoáru, protože s mojí hudbou vyrůstali a mají ji naposlouchanou.
LN: S bubeníkem Antoniem Sanchezem hrajete už patnáct let, ale jak jste vybíral nové spoluhráče, třeba mladou malajskou basistku Lindu Oh?
Najít správné muzikanty, s nimiž bych mohl hrát, je docela složité. Vše závisí na tom, zda máme podobnou energii a empatii pro muziku, stejnou trpělivost a cítíme podobné muzikantské výzvy. Protože žádné z mých turné nebylo snadné. Jakmile mi potvrdil spolupráci Antonio Sanchez, rychle jsem se rozhodl pro pianistu Gwilyma Simcocka. Proto mi zbylo dost času, abych se porozhlédl a zjistil, kdo zajímavý se objevil v „basovém oboru“. Kolem se pohybuje spousta talentovaných lidí, ale Linda na mém seznamu vystoupala až úplně nahoru, jen co jsem si s ní poprvé zahrál.
LN: Gwilym Simcock patří nejen k nejuznávanějším britským jazzovým „třicátníkům“, ale získal uznání i jako klasický pianista. Vnáší do vaší muziky postupy klasiky?
Tato země je jediná, kterou máme, říkají členky skupiny Värttinä |
Je zajímavé, že Gwilym má cosi společného s dalším z mých oblíbených pianistů Bradem Mehldauem (Metheny a Mehldau vydali dvě společná alba – pozn. aut.). Oba prý byli jako mladí kluci, hned poté, co prošli klasickým vzděláním, velmi silně ovlivněni mými nahrávkami. Ačkoliv Gwilym je o půl generace mladší než Brad, oba uvádějí jako zásadní inspiraci stejnou desku. Koncertní snímek Travels. Gwilym hluboce rozumí citovosti mé hudby, tomu, jaké emoce vyvolává a jaké od muzikanta vyžaduje. A navíc je fantasticky všestranný hudebník. Piano pro mě vždy představovalo spíše přidaný nástroj, ve větší části tvorby jsem preferoval velmi otevřené prostředí, bez dalšího harmonického nástroje, kde jednotlivé melodie sólových nástrojů poskládají harmonii zevnitř, přirozeně. Ale se správným hráčem a správnou senzitivitou mohou kytara a klavír vytvářet fantastickou kombinaci. Myslím, že Gwilym a já jsme se do tohoto bodu opravdu dostali.
LN: Ještě na turné s The Unity Band jste vozil monstrózní orchestrion, vybudovaný podle vlastního návrhu. Na rozdíl od šňůry The Orchestrion Project to však bylo jen kvůli několika minutám využití. Šlo o zajímavý posluchačský zážitek, ale tahat, sestavovat a zase rozebírat gigantický stroj muselo být náročné. Použijete ho i tentokrát?
Tentokrát ne. Ale už teď plánuji nějaká konstrukční vylepšení svého orchestrionu a nový koncept chci publiku představit někdy na samém počátku dvacátých let.
LN: Italský kytarista a konstruktér Paolo Angeli je pyšný na vaši objednávku jeho „sardské preparované kytary“. Využijete nástroj ještě někdy?
Můžete vidět a slyšet, jak ho používám právě na DVD a nahrávkách s The Orchestrion Project. Od té doby jsem si nástroj ještě docela dramaticky přestavěl. Jde opravdu o unikátní instrument, s nímž bych v budoucnosti zase rád strávil nějaký čas.
LN: Festival „nevšedních kytarových cest“ Alternative Guitar Summit vám složil poklonu programem, kde vaše skladby interpretovala řada vynikajících hráčů jako Rez Abbasi či Mike Moreno. Jak se vám jejich podání líbilo?
Celé to pro mě byl ohromující zážitek. Dosud nikdy jsem se neúčastnil takové ukázky vlastní historie, odkazu – nebo jak to nazvat. Kdybyste přišli ke mně domů, neuvidíte žádné ceny vyrovnané na krbové římse, žádné fotografie, zlaté desky a podobně. Necítil bych se pohodlně, kdyby mě takové věci obklopovaly. Vždy se soustředím na to, co se děje právě teď či co přijde příště. Opravdu se velmi snažím užít si všech ocenění a dalších projevů respektu, které mi osud přinesl, a vážím si jich. Ale všechno je to minulost. Zatímco Alternative Guitar Summit představoval něco jiného: každý z kytaristů hrál moje skladby skvěle a nejhodnotnější zkušeností bylo slyšet, jak k mým melodiím každý přistoupil úplně jinak, po svém.
Pat Metheny (*1954) patří k nejslavnějším jazzovým hráčům a skladatelům dneška. Získal dvě desítky cen Grammy, jako jediný na světě v deseti různých kategoriích. Současným turné An Evening with Pat Metheny, které se zastaví i v pražském Foru Karlín, se chtěl kytarista ohlížet výhradně za slavnou minulostí. Předsevzetí mu (naštěstí) nevydrželo. |
