Snímek natočený podle knihy George Crilea je založen na skutečných událostech z osmdesátých let, kdy tehdejší americký kongresman Charles Wilson prosadil masivní podporu Spojených států afghánským mudžahedínům. Ti díky ní ze své země vyhnali okupační sovětskou armádu. Porážka SSSR v Afghánistánu se stala jedním ze zásadních kroků ke konci studené války.
Charlie naprosto není pokrytec Přestože se tisková konference k filmu nesla ve velmi uvolněném duchu, dominovala jí politická témata. Film totiž končí otevřeným naznačením souvislostí mezi americkou pomocí Afghánistánu, teroristickými útoky 11. září a současnou invazí do Iráku. „Garantuju vám, že se po premiéře vyrojí množství článků v tištěných médiích i na internetu, které budou tvrdit, že by k 11. září nedošlo, nebýt Charlieho Wilsona,“ předpověděl Hanks. „Ale kdyby se trochu zajímali o historii Blízkého východu, mohli by v hledání příčin jít libovolně daleko: k Churchillovi, Lawrenci z Arábie nebo k početí Usámy bin Ládina,“ dodal energicky herec.
Hanks hraje titulní postavu politika, který je úspěšný a populární i přes řadu neřestí. „Na Charliem je nejpůsobivější, že naprosto není pokrytec,“ vzpomíná herec na setkání se skutečným Wilsonem. Ten také na filmu spolupracoval a Hanksovi odhalil kouzlo svého úspěchu: „,Jak to, že vás lidi znovu a znovu volili, i když jste jel v drogách, proháněl ženské a pil jako duha?‘ zeptal jsem se ho. A on řekl: ,Protože jsem o sobě nikdy nelhal a nedělal ze sebe někoho jiného.‘“
„Charlie dělal něco, co se v politice moc nenosí,“ souhlasí režisér Mike Nichols. „Říkal pravdu - dokonce i sám o sobě. Je odzbrojující, když na sebe politik zaútočí dřív než kdokoliv jiný,“ definoval kongresmanovy přednosti režisér.
Ani Wilsonovi spojenci nejsou žádní tradiční hrdinové. Agent CIA Gust Avrakotos (Hoffman) je arogance sama a bohatá jižanská aktivistka Joanne Herringová (Robertsová) se pro dosažení svých cílů neštítí žádných prostředků. Právě tuhle ambivalenci si herci na svých rolích pochvalují. „Jsou to postavy, které své zdánlivé vady nijak neskrývaly a za určitých okolností z nich dokázaly těžit. Díky nim potom dotáhly do konce něco, od čeho by většina lidí dávno utekla,“ rekapituloval Hoffman.
Na otázky, nakolik Wilsonův vzor ovlivnil jejich vlastní politickou angažovanost, herci odpovídali spíše vyhýbavě. Nejlépe jejich postoje shrnuje Julia Robertsová: „Jsem politicky aktivní, ale ne vždy veřejně. Nebylo by dobře, kdyby o mých přesvědčeních věděli všichni všechno. Herec si musí uchovat určité tajemství, aby diváci uvěřili, že taky můžete hrát někoho s úplně jinými názory.“
Když režisér Nichols zmiňoval politické drama Franka Capry Pan Smith přichází, kde osamělý hrdina triumfuje nad zkorumpovanými politiky, jako by potvrzoval, že Soukromá válka pana Wilsona oslavuje sílu jednotlivce a jeho schopnost zasadit se o změnu. „Dnes snad víc než kdy v dějinách platí, že každý sedí na zadku a o věcech jen spekuluje,“ uvedl režisér. A dodal, že tím spíš je skvělé vidět příběh někoho, kdo skutečně dokázal věci změnit: „Protože pomoci svrhnout sovětské impérium změna rozhodně je.“ 5 nominací na Zlatý glóbus Soukromá válka pana Wilsona osciluje mezi politickou satirou a neméně politicky laděným thrillerem. Relativizuje zavedené představy o kladných a záporných hodnotách či dobru a zlu: trio nepravděpodobných hrdinů v ní napomůže konci studené války vyzbrojením armády, která později vyvolá válku jinou - proti terorismu.
Ohlasy se očekávají kontroverzní, ale tím spíš se tvůrci netají svými oscarovými ambicemi: nedávno si zaplatili inzertní přebal prestižního filmového časopisu Variety, na němž akademikům svůj snímek nabízejí ke zvážení „ve všech kategoriích“. Že to nebyla marná investice, potvrzují čerstvé nominace na Zlaté glóby: na prestižní cenu kandidují všichni tři herci a scenárista, snímek figuruje v pětici nejlepších komedií - snad právě kvůli satirickému akcentu. Česká premiéra je stanovena na 14. února.
Charlie naprosto není pokrytec Přestože se tisková konference k filmu nesla ve velmi uvolněném duchu, dominovala jí politická témata. Film totiž končí otevřeným naznačením souvislostí mezi americkou pomocí Afghánistánu, teroristickými útoky 11. září a současnou invazí do Iráku. „Garantuju vám, že se po premiéře vyrojí množství článků v tištěných médiích i na internetu, které budou tvrdit, že by k 11. září nedošlo, nebýt Charlieho Wilsona,“ předpověděl Hanks. „Ale kdyby se trochu zajímali o historii Blízkého východu, mohli by v hledání příčin jít libovolně daleko: k Churchillovi, Lawrenci z Arábie nebo k početí Usámy bin Ládina,“ dodal energicky herec.
Hanks hraje titulní postavu politika, který je úspěšný a populární i přes řadu neřestí. „Na Charliem je nejpůsobivější, že naprosto není pokrytec,“ vzpomíná herec na setkání se skutečným Wilsonem. Ten také na filmu spolupracoval a Hanksovi odhalil kouzlo svého úspěchu: „,Jak to, že vás lidi znovu a znovu volili, i když jste jel v drogách, proháněl ženské a pil jako duha?‘ zeptal jsem se ho. A on řekl: ,Protože jsem o sobě nikdy nelhal a nedělal ze sebe někoho jiného.‘“
„Charlie dělal něco, co se v politice moc nenosí,“ souhlasí režisér Mike Nichols. „Říkal pravdu - dokonce i sám o sobě. Je odzbrojující, když na sebe politik zaútočí dřív než kdokoliv jiný,“ definoval kongresmanovy přednosti režisér.
Ani Wilsonovi spojenci nejsou žádní tradiční hrdinové. Agent CIA Gust Avrakotos (Hoffman) je arogance sama a bohatá jižanská aktivistka Joanne Herringová (Robertsová) se pro dosažení svých cílů neštítí žádných prostředků. Právě tuhle ambivalenci si herci na svých rolích pochvalují. „Jsou to postavy, které své zdánlivé vady nijak neskrývaly a za určitých okolností z nich dokázaly těžit. Díky nim potom dotáhly do konce něco, od čeho by většina lidí dávno utekla,“ rekapituloval Hoffman.
Na otázky, nakolik Wilsonův vzor ovlivnil jejich vlastní politickou angažovanost, herci odpovídali spíše vyhýbavě. Nejlépe jejich postoje shrnuje Julia Robertsová: „Jsem politicky aktivní, ale ne vždy veřejně. Nebylo by dobře, kdyby o mých přesvědčeních věděli všichni všechno. Herec si musí uchovat určité tajemství, aby diváci uvěřili, že taky můžete hrát někoho s úplně jinými názory.“
Když režisér Nichols zmiňoval politické drama Franka Capry Pan Smith přichází, kde osamělý hrdina triumfuje nad zkorumpovanými politiky, jako by potvrzoval, že Soukromá válka pana Wilsona oslavuje sílu jednotlivce a jeho schopnost zasadit se o změnu. „Dnes snad víc než kdy v dějinách platí, že každý sedí na zadku a o věcech jen spekuluje,“ uvedl režisér. A dodal, že tím spíš je skvělé vidět příběh někoho, kdo skutečně dokázal věci změnit: „Protože pomoci svrhnout sovětské impérium změna rozhodně je.“ 5 nominací na Zlatý glóbus Soukromá válka pana Wilsona osciluje mezi politickou satirou a neméně politicky laděným thrillerem. Relativizuje zavedené představy o kladných a záporných hodnotách či dobru a zlu: trio nepravděpodobných hrdinů v ní napomůže konci studené války vyzbrojením armády, která později vyvolá válku jinou - proti terorismu.
Ohlasy se očekávají kontroverzní, ale tím spíš se tvůrci netají svými oscarovými ambicemi: nedávno si zaplatili inzertní přebal prestižního filmového časopisu Variety, na němž akademikům svůj snímek nabízejí ke zvážení „ve všech kategoriích“. Že to nebyla marná investice, potvrzují čerstvé nominace na Zlaté glóby: na prestižní cenu kandidují všichni tři herci a scenárista, snímek figuruje v pětici nejlepších komedií - snad právě kvůli satirickému akcentu. Česká premiéra je stanovena na 14. února.
