George Clooney si pro svůj druhý film vybral téma, které mu je osobně velmi blízké. Jeho otec léta pracoval v televizním zpravodajství a Clooney svůj film dedikoval právě jemu a jeho kolegům, kteří svou prací usilovali o zásadní pozitivní změny v americké společnosti.
Hrdinou (tato charakteristika je skutečně na místě) je redaktor televizní stanice CBS Edward Murrow (výborný minimalistický David Strathairn) - titul filmu odkazuje k pozdravu, kterým vždy končil svůj pořad. Muž, který „se nebál házet kameny po obrech“, začal v roce 1953 točit reportáže napadající zvůli a demagogii senátora McCarthyho.
Ten rozpoutal tažení proti „neloajálním americkým občanům“, kteří udržovali styky s komunisty. Často vykonstruované a zmanipulované procesy se do dějin zapsaly jako novodobé hony na čarodějnice.
Clooney se pokusil o rekonstrukci Murrowova snažení. Pokus to je víc než zdařilý a navíc maximálně přesahuje hranice rekonstrukce, protože Clooney (kromě režie je také spoluscenáristou a hercem) dobové události nejen na plátně sugestivně oživuje, ale zároveň je i komentuje a interpretuje.
Černobílý film je až na výjimky celý uzavřen v prostorách televizních studií a kanceláří, v nichž se hekticky pohybují redaktoři. Hledá se atraktivní téma, padají návrhy... Kdo to udělá, projde nám to, co na to vedení...? Murrow navrhne zdánlivě nenápadnou kauzu vojáka vyloučeného z armády kvůli podezření, že některý z jeho příbuzných má vazby na komunisty.
Je to začátek vítězného boje, který paradoxně nebyl nijak „krvavě dramatický“, jen vyžadoval osobní statečnost a odvahu postavit se moci, riskovat vlastní kariéru a relativně pohodlný život v bezpečí, svůj i rodiny.
Clooney jako režisér neexhibuje, prostě jen klade vedle sebe fakta. Jeden argument za druhým, z nichž skládá celý případ. Není to jednoduchá podívaná, je třeba sledovat každou repliku, protože film nepočítá s polopatismem a žádná informace se tu neopakuje dvakrát. Na druhou stranu příběh vypráví velmi soustředěně, bez zbytečných odboček, a navíc s fantastickou dobovou atmosférou.
Máme skutečně pocit, že jsme se propadli do padesátých let, kdy kouřil úplně každý, i moderátor před kamerou. Iluze je dokonalá nejen díky dobovým reáliím, ale podporuje ji způsob snímání.
Kamera často takřka dokumentaristicky švenkuje z jedné tváře na druhou tak, jak si to můžeme pamatovat z autentických dobových dokumentů. Ty ostatně Clooney také hojně používá: výpovědi McCarthyho, záběry z procesů... Navíc snímek poslouží jako zábavná připomínka toho, jak se dělalo televizní zpravodajství před padesáti lety.
Film Dobrou noc a hodně štěstí se nesnaží mytizovat moc médií, naopak k nim přistupuje velmi kriticky - mimo jiné se tu objeví motiv pisálka, který svými jedovatými slinami napáchá mnoho škody.
Nicméně pocit, že jeden člověk může udělat svět spravedlivější, hodně zahřeje u srdce. Clooneyho snímek není oddechová podívaná pro každého, je to ale nesporně jeden z nejdůležitějších a nejpozoruhodnějších filmů, které loni v Hollywoodu vznikly.
HODNOCENÍ LN ****
Dobrou noc a hodně štěstí
(Good Night, and Good Luck.)
USA 2005
Scénář: G. Clooney, Grant Heslov
Režie: George Clooney
Kamera: Robert Elswi
Hudba: Jim Papoulis
Hrají: David Strathairn, George Clooney, Robert Downey jr., Jeff Daniels, Patricia Clarksonová, Frank Langella a další Distribuce v ČR: Palace Pictures Premiéra: 2. 3. 2006
