Helmut Berger dělal všechno možné, aby dostál své pověsti skandalisty a protivy. Tiskovku prospal, a když byl konečně „dovlečen“ na rozhovor, odpovídal „na půl huby“. Zkrátka nepůsobil zrovna vstřícně, v lepším případě nezúčastněně a strašně unaveně. Nepochybně je to složitá umělecká osobnost, a přesto, že se vůbec nesnažil, určité charisma z něj stále vyzařovalo. A nepřehlédnutelný intelekt.
 |
Večer na předávání ceny Kristián ovšem už předvedl dokonalou image hvězdy, která ví, jak se předvést svým obdivovatelům. A také vtipně ukázal, jak zrušit dlouhé proslovy – rychle popadl sošku, poděkoval, zvedl ji nad hlavu a pravil: a teď si musím jít sednout. Během následujících čtyř hodin, kdy jsme mohli sledovat, jak hraje titulní roli ve Viscontiho Ludvíkovi (a bylo mu pouhých 28 let), jsme se opět mohli přesvědčit, že patří k nejskvělejším hercům této planety. A ten si kaprice může dovolit.
Lidovky.cz: Vaši rodiče měli hotel, což se často dědí. Vy jste nechtěl pokračovat v rodinném byznysu?
Ani v nejmenším, vůbec mě to nezajímalo. Navíc to byla šílená dřina, moje matka pracovala od rána do večera a otec také, vůbec nemohli pomyslet na to, že by někam jeli na dovolenou. Ale oni byli jiná generace, po válce byli v produktivním věku a vnímali svou práci jako samozřejmou povinnost.
