Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Hezké obrázky film nedělají

Kultura

  9:15
PRAHA - Tvůrci filmu Normal, „nejočekávanějšího snímku roku 2009“, přesně vědí, jak má jejich dílo vypadat. Zapomněli ho ale natočit.

Plakát filmu Normal foto: Reprofoto

Barevné filtry, zpomalené záběry, neobvyklé úhly, „osudová“ hudba, mesiášské motivy a další velmi výrazné postupy začnou diváka filmu Normal bombardovat už v prvních vteřinách stopáže. Kobercový nálet trvá do posledního záběru. Prostředky, jež mají vyprávění filmu napomoci, případě ho ozvláštnit, na plátno nic než sebe sama nepustí.

Normal se přitom opírá o silný a skutečný příběh masového vraha Petera Kürtena, který na přelomu 20. a 30. let minulého století terorizoval obyvatelstvo Düsseldorfu. Inteligentního zabijáka hraje zkušený Milan Kňažko, jeho sotva ochmýřeného advokáta Justa nadějný Pavel Gajdoš, vrahovu zprvu nic netušící ženu Marii navrátivší se Dagmar Havlová. To je nicméně vše podstatné, co lze k ději říct.

Ve vykloubeném systému retrospektiv se při rozhovorech Kürtena s právníkem odhalí vykonané zločiny, sem tam na plátno vstoupí plonková Marie, proběhne soud, Justus dojde jakéhosi uvědomění, naznačí se přesah do dalšího vývoje Výmarské republiky - a potenciálně nosný příběh postavený na zajímavých postavách se jaksi nedostane ke slovu.

Film scenáristy a režiséra Julia Ševčíka a kameramana Antonia Riestry se realismu vzdává zcela paušálně a drží se od začátku ve vypjaté poloze. Kostely jsou plné hořících svící, herci deklamují repliky z divadelního pódia (jak se přiznává v titulcích) a mluví urputně knižním jazykem („zurčení krve“, „zmocnila by se nás hrůza“), vedlejší postavy jako ras zasvětitel mají přebujelé rysy, prostředí jsou ve snaze o expresionismus groteskní...

Neustále exaltované jsou i formální postupy. Už Ševčíkův debut Restart se nesl v rovině konstantní hysterie. V Normalu jako by potom nebyl jediný normální záběr: všechno je přebarvované, zrychlované, zpomalované, rozostřené, viděné skrze sklo, v odrazu nebo ze stoprocentního nadhledu, přesvícené, podexponované či jinak deformované. Herci přehrávají. Místo toho, aby Havlová prostě vypadala mdle, hraje, že vypadá mdle.

Kňažko předstírá tak vyrovnaný klid, až mu z toho stoupá kouř z uší - pokud zrovna neryčí jako prase, kterážto scéna vyvrcholí „náhodným“ výpadkem proudu. A co se scén týče - u mnoha z nich lze ukázat prstem na inspiraci u konkrétního režiséra, film nebo styl. Jako celek se Normal tlačí do polohy Fincherovy moralitky Sedm. Vražda odvyprávěná v detailech odkazuje na Hitchcockovo Psycho.

Scéna z nočního klubu, která sem padne jako pěst na oko, je jasný Lynch: některé záběry pocházejí z Modrého sametu, jiné z Městečka Twin Peaks. Většinou však jde o výpůjčky obecného rázu či spíše žánrová klišé. Postavy „dramaticky“ tuhnou při loupání vejce natvrdo, soudce v detailu mlátí kladívkem, advokát má v ložnici kolem sebe rozloženou dokumentaci případu...

Tahle recenze působí jako pouhý výčet chyb záměrně. Normal totiž vypadá jako vzorník postupů. Ševčík s Riestrou umějí vytvořit atmosféru, ale film jim proklouzl pod rukama. Nechali se unést vyprávěcími prostředky, ale zapomněli na vyprávění samo. Ve velkohubých tiskových materiálech se nechali pasovat na „nejočekávanější film roku“, ale natočili něco podobného jako laciné horůrky Hostel a Hostel II. I tentokrát někdo rád sklouzne okem po efektní slupce, ale skutek utek.

HODNOCENÍ LN **