Muzikanti se obvykle stanou vydavateli, když si chtějí vydat desku, bylo to tak i u vás?
Š: Nejprve jsme opravdu chtěli vydat tři nebo čtyři vlastní desky, které jsme měli natočené. Ale pak se objevil Slavo Solovic a požádal nás, jestli bychom bychom mu nevyrobili několik kompaktů s hudbou k jeho hře Disco Pigs, že by nám za to produkoval několik našich písniček.
Takže jste začali jako vzájemně podpůrný spolek. Nebylo vám líto času, který byste jako muzikanti mohli vynaložit lépe?
DS: Začali jsme skutečně jen v rámci naší hudební komunity, ale netušili jsme, co to všechno bude znamenat. První dva roky jsme vlastně všechno dělali doma, booklety vznikaly v počítači, ale měli jsme jen černobílou tiskárnu. Ty nezvyklé obaly byly tedy z nouze ctnost. Za ty dva roky to byly dva až tři tisíce cédéček, celkem osm titulů, ale v té době už se to podomácku nedalo zvládat. Tím, že se desky začaly lisovat, se nám hodně ulehčilo, ale pořád je Slnko Records vlastně jen Šina a jedna asistentka, která občas pomáhá, když nejsme doma. Hodně pomohl český vydavatel Black Point, radami a tím, že má naše desky v distribuci.
Jednoho z Aurelů vyhrála deska folkové zpěvačky Zuzany Homolové. Byl to váš nápad ji oslovit?
DS: Naše spolupráce je tedy výsledkem Zuzaniny cílevědomosti. Zuzana věděla, co chce a před třemi lety začala ve Slovenském rozhlase točit věci, které se nové desce měly v náznacích blížit. Pozvali mě na natáčení jako kytaristu a jí se líbilo, jak jsem ty písničky měnil, takže mě poprosila, abych zbytek desky produkoval. V té době se začala objevovat a všech našich koncertech, což byl zvláštní, téměř nepatřičný pocit.
Proč?
DS: Je to pro nás legenda, velmi si jí vážím. Říkala, že tu naši společnou nahrávku se čtyřmi písničkami nabízí velkým vydavatelstvím. Vždycky ji odmítli. Nakonec pochopila, že tudy cesta nevede. Oslovila mě jako producenta a Šinu jako vydavatele, tím zabila dvě mouchy jednou ranou. Půl roku jsme spolu zkoušeli, učil jsem se ty staré balady a měl jsem představu, jak do nich dostat rytmus. Podařilo se, ale byl to půlrok práce. Do poslední chvíle jsem si ale nebyl výsledkem jistý.
Kdy se to změnilo?
DS: Teprve když jme přišli za Marianem Vargou, aby si vybral skladbu, ve které bude hrát, on a jeho manželka ty písničky poslouchali a moc se jim líbily. Tehdy ze mě spadla nejistota. Zuzana mi na začátku přinesla všechny nahrávky s Mertou, Stivínem i Redlem. Vzal jsem si je, ale bál jsem se je poslouchat. Teprve když byla deska hotová jsem se jí přiznal, že jsem si je neposlechl – nechtěl jsem nést tu tíhu zodpovědnosti. Když jsme novou desku míchali, pustil jsem si k tomu tu Redlovu a užasli jsme, jak je krásná. Měli jsme najednou obrovské pochybnosti: Co teď? Nic, už je to natočené.
Š: Dvě ceny Aurela jsou už jen takovým dodatečným potvrzením, díky nim se zas na Slovensku podařilo prolomit informační vakuum o Slnko Records. Deska se už po vydání začala prodávat, bez nějaké propagace volali z obchodů, že chtějí další. To byl dobrý signál.
Druhou cenu jste získali za desku Pozdrav z Teonatu zpěvačky Zuzany Horňákové, která vlastně stejně jako Homolová nepatří k vaší hudební generaci...
Š: Mně je 37, Soně Horňákové je 47 a Zuzaně Homolové 57, takže je to taková řada.
DS: Potřebujeme ji ještě doplnit. Neznáte nějakou zajímavou sedmašedesátiletou zpěvačku?
Existuje ještě někdo, s kým byste rádi natáčeli?
Do té doby jsme se tím nikdy moc nezaobírali. Nejsme ten typ lidí jako Alan Lomax, že bychom vyhledávali hudebníky, kteří už dlouho nic nevydali. Ale vím, že se dlouho čeká na Vargovu novou desku. V květnu s ním máme dvojkoncert v Londýně. Byli jsme u něj dvakrát na návštěvě, Varga stále pracuje a píše, dokonce snad nějaké symfonické věci, ale poslouchá i bigbít. Když jsme dali tu desku Homolové do přehrávače, vyšel z toho obrovský rachot a paní Vargová povídá: Marián zas poslouchal bigbít.
Ukázky ZDE
Zuzana Homolová: Tvojej duši zahynúť nedám
Soňa Horňáková: Pozdrav z Teonatu
Daniel Salontay: Remix skladby Everything Is Under Control od Coldcut
