Natáčení filmu založeného na zločinech "heparinového vraha" Petra Zelenky provázely kontroverze. Proti snímku vystoupil například hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek, který odsoudil minimální časový odstup od skutečných událostí. (Premiéra se odehrála rok a půl od Zelenkova odsouzení na doživotí.) Hodinu nevíš, jak se snímek jmenuje, však parazitovat na populární kauze rozhodně neměl v úmyslu. Je daleko obecnější psychologickou studií obyčejného člověka, jehož původně dobré úmysly vezmou pod vlivem okolí a vlastní slabosti tragický konec.
Pomáhat lidem
Hynek je nenápadný mladík, který se už poněkolikáté nedostal na medicínu. Chce pomáhat lidem. Na studia rezignuje a radši jde do nemocnice pracovat jako sanitář. Povýšenost doktorů však jeho zhrzenost a pocit méněcennosti znásobí a Hynek se začne mstít. V centru jeho zášti stojí zejména suverénní dr. Valenčík, který na druhé frontě zápolí s primářem.
Jestli kvůli ničemu jinému, tak právě kvůli postupné proměně "slušného chlapce" ve vražedné monstrum se vyplatí Hodinu nevíš vidět. V procesu Hynkovy metamorfózy má každá scéna svou přesně danou funkci. Mladík je za svou snaživost pohrdlivě peskován, zlomí si srdce o necitlivou sestřičku... Scénář se pečlivě drží přesně na hraně, aby Hynkovo pozdější konání neospravedlňoval, ale aby ho pomohl divákům pochopit.
Ulízané nebezpečí
Skvěle vystavěná motivace hlavního antihrdiny rezonuje s hereckým výkonem Václava Jiráčka. Na jeho tichém, ulízaném Hynkovi je od začátku něco znepokojivého, postava však nikdy nesklouzne do karikatury či laciného vrahounského šklebu. Velmi dobří jsou i představitelé mnoha vedlejších rolí, mezi nimiž kraluje Jarek Hylebrant jako téměř průsvitný diabetik Petr. Nepříliš přesvědčivý výkon naopak podává Ivan Franěk coby Valenčík.
Film je působivý i po výtvarné stránce. Kamera kreslí nemocniční prostředí v nezdravě nazelenalých barvách a pomocí obrazových deformací křiví lidem tváře, bortí chodby a nechává na Hynka padat stěny jeho nevlídného, panoptikálního pracoviště.
Hodnocení LN3 / 5 Scénář: M. Skačáni, D. Svátek |
Kritika odlidštěných poměrů ve špitále, kde mezi doktory vládne řevnivost, sestřičky podléhají vyhoření a pacienti bez protekce jsou bráni jako kusy masa, pak ve filmu zaznívá zcela nenásilně, bokem, jako přidaná hodnota k hlavnímu příběhu.
Ten postupně nabere hororové obrysy a vyklene se k napínavému finále – aby nakonec vzal až absurdně nevhodný konec. Korunovat natolik solidně vystavěný děj tím nejlínějším deus ex machina je téměř zločin. Podobně nepochopitelně špatný je i závěrečný song Richarda Müllera.
Ve stopách Spalovače
S hudbou se film ostatně míjí během celé stopáže. Kompozice Varhana Orchestroviče Bauera jsou pro potřeby filmu příliš bombastické a hraničí s kýčem.
Jako celek však Hodinu nevíš funguje překvapivě dobře. Překvapivě proto, že předchozí filmy Dana Svátka (Zatracení, inspirovaní opět skutečným případem českých pašeráků drog, a Blízko nebe) působily poněkud rozpačitě. Tentokrát se Svátek našel – a natočil lepšího následovníka slavného Herzova Spalovače mrtvol, než byla Herzova vlastní T.M.A.
