Hoši, trochu Hitlera kousneme

Románu, který umělecky zpracoval akci československých parašutistů, jejímž cílem byl atentát na Reinharda Heydricha, se prodalo více než pětadvacet tisíc výtisků. A to je o mnoho více, než prodávají leckteří autoři, kteří pro podporu svého díla udělají téměř cokoliv a kteří umějí nasadit grimasu „úspěšný spisovatel“.

Zápas o radar
U Jiřího Šulce (1969) tak mimochodem platí, že doma může být člověk prorokem. Naopak v Británii ale nepochodil. Dva proti Říši totiž napsal nejprve anglicky, vydání se však nedočkal. Zdá se to nepochopitelné, tak silný příběh - ale dá se to snad ještě nepříliš přesvědčivě zdůvodnit tím, že se jedná o „český problém“.

V rozhovoru pro LN však Jiří Šulc uvedl, že již předtím se snažil v Británii publikovat román „o výsadkářích z operace Biting, kteří byli vysazeni ve Francii, sebrali Němcům jejich nejnovější radar a s ním se pak vrátili do Anglie“.

Autor proto nyní do češtiny přeložil i svůj první román Operace Bruneval. Po úspěchu Dvou proti Říši je to krok logický. A v knihkupectvích si jej patrně najdou minimálně ti, kteří si přečetli předchozí román. Neměli by být zklamáni, a to nejen proto, že Operace Bruneval nabízí další příběh parašutistů, tentokrát britských, kterým se povedl kousek, jenž nahlodal nacistické sebevědomí.

Operace Biting byla naplánována poté, co se ztráty britského letectva začaly prudce zvyšovat. Bylo evidentní, že na vině je nový typ německého radaru. Jednalo se o Würzburg, který se podařilo lokalizovat a také vyfotografovat na francouzském pobřeží nedaleko vesničky Bruneval. Britské straně šlo nikoliv o zničení radaru, nýbrž o jeho prozkoumání. Proto byla propracována akce, během níž měl být Würzburg rozmontován a nejdůležitější součásti odvezeny.

Sto dvacet mužů tuto operaci provedlo v noci ze 27. na 28. února 1942. Úspěšně a s minimálními ztrátami - a navzdory tomu, že při nácviku se nikdy nepodařila. Dokonce i místo seskoku bylo s výjimkou jedné skupiny výsadkářů trefeno přesně, což v souvislosti s příběhy parašutistických jednotek na území protektorátu zní téměř neuvěřitelně. Vedle dvou mrtvých vojáků se dalších šest po akci nenalodilo. Paradoxně právě oni se na rozdíl od mnoha dalších účastníků operace dočkali v zajetí konce války. Jako ve Dvou proti Říši Jiří Šulc střídal pražské prostředí, v němž se pohybovali parašutisté, s pátráním gestapa, v Operaci Bruneval je zas příprava na akci a její vykonání „prostříháváno“ paralelním příběhem, v němž se pátrá po vysílačce a německém agentovi na britském území.

Co se stalo a co se nestalo
Tento příběh si Jiří Šulc k historicky podrobně doložené operaci Biting přimyslel. Přesto se součásti románu výborně doplňují a ta fiktivní nepůsobí jako vycucaná z prstu, mohla by stát i samostatně - minimálně jako scénář k dalšímu dílu britského seriálu Foylova válka by uspěla velmi dobře. I v celkovém vyznění se ale zdá, že Jiří Šulc - už v původní anglické verzi, nebo až v českém „překladu“? - stvořil dílo ještě o mnoho zdařilejší, než byli Dva proti Říši. Dialogy nyní znějí daleko přirozeněji a prostřídávání různých prostředí působí dynamičtěji, takže si román na čtenáři vynucuje, aby byl přímo hltán.
O to nepochopitelnější se tak zdá, že román v Británii neuspěl. Že by bylo tamní prostředí stále tak konzervativní? Nebo je problém v onom přidaném fiktivním příběhu? Pro srovnání - letos zde vyšel o heydrichiádě také román Marka Slouky Viditelný svět. Autor ve svém příběhu k historickým postavám parašutistů přidal ještě další, fiktivní. Což může být pro neobeznámené čtenáře matoucí a pro ty obeznámené zas poněkud iritující.

Jiří Šulc v autorské poznámce na konci Operace Bruneval uvádí románovou realitu na pravou míru, takže žádné zmatení nehrozí. A nehrozí ani žádné podráždění, a to nejen proto, že český čtenář patrně akci Biting nezná tak dobře jako čin Gabčíka a Kubiše. Operace Bruneval je totiž ve svém žánru knihou opravdu vynikající.