* Zcela stoprocentně uznávám, že každý má právo kamarádit se, s kým je mu libo, spolupracovat, s kým chce, objevovat se v jakékoli společnosti. Zároveň ale trvám na svém právu si o tom pak sám něco myslet. A o soundtracku k filmu Muzzikanti, který pro letošní premiéru točí Dušan Rapoš (Fontána pre Zuzanu...), si tedy fakt nic dobrého nemyslím. Celý ho má pod palcem agentura Petarda, která patří Petru Šiškovi, který je momentálně nejvíc vidět jako moderátor a zpěvák na nejpokleslejší české televizní stanici Šlágr (pokud se ptáte, jak to vím, přiznávám, že si na večírcích lidé v pokročilou hodinu pouští pro obveselení ledacos).
Na soundtracku účinkují provařené hvězdičky této bizarní televize jako Duo Jamaha nebo Kollárovci, samozřejmě Šiškovy projekty Legendy se vrací a Doga, slovenský popový zpěváček Peter Cmorík a podobní. Dvě jména se vymykají. Marta Jandová je dobrá zpěvačka, účast v tomto panoptiku podle mě nemá zapotřebí, ale uznávám, že v popu je prostě někdy těžké se uživit. Čí účast mě ale opravdu mrzí, je Jaromír Nohavica. Vůbec nechápu, proč do téhle příšerné party lezl. Ale jak říkám, je to jeho věc. Jen se bojím, až uslyším na Šlágru třeba Darmoděje v samohrajkovém podání, v klipu, natočeném na břehu Jaderského moře. Tam už všechna legranda skončí.
* Minulý týden odehrál kytarista Black Sabbath Tony Iommi vystoupení v birminghamské katedrále - pro tuto příležitost sám složil pětiminutovou skladbu na slova jednoho z žalmů. Celý projekt vznikl na základě toho, že se Iommi spřátelil v roce 2012, kdy mu byl diagnostikován zhoubný nádor, s tamní děkankou. Samozřejmě to celé vybízí k ironickým poznámkám třeba o tom, že si s okultními symboly, magií a satanismem lidé většinou zahrávají jen do chvíle, kdy na ně sáhne smrt, a pak rádi „přilezou ke křížku“. Pravda ale spíš bude v tom, že v 99 procentech je celá tahle symbolika, používaná v různých druzích rockové hudby odpradávna, jen taková hra. A že chyba není u těch, kteří ji jako hru používají, jako spíš u těch, kteří jim to až příliš doslovně baští.
* ČTK hlásí: „Český národní symfonický orchestr (ČNSO) doprovodí v květnu na evropském turné Priscillu Presleyovou. Bývalá manželka krále rokenrolu u příležitosti 50. výročí svatby s Elvisem Presleyem vystoupí na sérii deseti koncertů s názvem The Wonder Of You. Program nabídne Pesleyho hity v symfonické verzi a velkoplošné projekce.“ To se snad ani glosovat nedá. Úchylka posledních zhruba dvaceti let hrát rockové písně v symfonických podobách se pořád drží - co na tom baví lidi, kteří na tyhle koncerty chodí, mi ještě nikdo nevysvětlil. Ale hrát se symfoňákem klasický rock’n’roll? A co tam bude ta Priscilla provádět? Zpívat Jailhouse Rock?
* Každý máme nějakou svoji hudební třináctou komnatu (nebo, jak říkají mladší, guilty pleasure). Přiznávám, že jednou z těch mých, je písnička Petera Sarstedta Where do you go to my Lovely?, v české verzi Václava Neckáře Kdo vchází do tvých snů, má lásko. Proto mě předevčírem ohlášená smrt jejího pětasedmdesátiletého autora zamrzela. Tak si ji připomeňme.