Inner Spaces jsou česko-polská kapela. Aniž by se dala jakkoli zlehčovat úloha výborné polské rytmiky kontrabasisty Maxe Muchy a bubeníka Grzegorze Masłowského, hudba skupiny je z větší části dílem Čechů. Ostatně klavírista Vít Křišťan, saxofonista Luboš Soukup a trumpetistka Štěpánka Balcarová patří k nejvytíženějším hudebníkům své generace – vedou vlastní soubory a působí i v dalších projektech. Autorství skladeb na Jarní si rozdělili téměř rovným dílem.
Zimní den, letní noc
Druhým jménem Inner Spaces je lyrika. Tu vnáší na album především Štěpánka Balcarová nejen svou hrou na trubku a (už kvůli podstatě jejího tónu) zvláště na křídlovku, ale i svým improvizačním citem a autorským vkladem.
Album obsahuje kromě jejích dvou skladeb pojmenovaných po ročních obdobích Podzimní a Jarní i další neodbytně připomínající náladu částí roku. Třeba hned úvodní Křídla z pera Víta Křišťana, uvozené sólovou hrou Balcarové, evokují zimní den – tedy to hezké, co na něm je.
Nejrozměrnější skladba alba, Soukupova třináctiminutová Night in Budapest, se od zbytku alba liší svou téměř epičností. Ne že by kapela posluchače prvoplánově vodila za ručičku po dunajské metropoli, ale v různých částech dynamicky skvěle vystavěné skladby si lze domýšlet, jak asi ona autorova inspirativní (a patrně letní) „noc v Budapešti“ mohla probíhat. Právě Soukupův tenorsaxofon hraje prim v těch nejvíce extrovertních okamžicích. ̈
Nástrojové složení, v jakém hrají Inner Spaces, patří v moderním jazzu k nejtradičnějším a souzvuk trubky a saxofonu, případně střídání jejich sólových partů má až kanonickou váhu. Není snadné v něm vykouzlit osobitý výraz. Inner Spaces se to daří.
