MACHALICKÁ: Ztracené šance na Zbraslavi. Slovanská epopej by sem dobře zapadla |
Původní Všechnopárty se bez diváků prý nedá dělat, ale natočit v prázdném hledišti rozhovor dvou lidí ano. Produkce se také chce k původnímu formátu vrátit, až to bude možné. Takže kulisy zůstaly – je to Divadlo Semafor, samozřejmě bez diváků, a na jevišti u stolu dva metry od sebe sedí moderátor a „intervýjevovaný“, jak kdysi vtipně nazval osobu, jež se nechá zpovídat, sémiolog Ivo Osolsobě. Zůstala i stejná padesátiminutová metráž.
V tomto novém formátu vyzpovídal Karel Šíp zatím Jiřího Suchého a čerstvého jubilanta Zdeňka Svěráka, tedy pány dříve narozené anebo také v nejlepším věku, jak se komu líbí. Oba rozhovory se odehrály v pomalém tempu přátelského a uvolněného povídání, v duchu improvizace, již si mohou dovolit osoby, které se znají a pohybují se ve stejném prostředí.
Šíp se do ničeho nenutil, nehrál svou oblíbenou stylizaci lehce natvrdlého spíkra, jenž se už pomalu přestává orientovat v současném světě a zírá zejména na to, v čem dnešní mladí žijí a co vyznávají. Šíp tenhle přístup roztomilého ignoranta, který samozřejmě má své meze, ale opakovaně volí i v případech, kdy to není vhodné ani humorné. Třeba u jedné z významných osobností české grafiky Vladimíra Suchánka to hodně nevyznělo a bylo vidět, že i Suchánek se z toho příliš neodvázal.
Další věc je, že Všechnopárty se vysílá velmi dlouho a je to formát částečně vyčerpaný, dramaturgie v jednom segmentu svého výběru občas hodně zohledňuje, kdo se momentálně těší zájmu televizního publika, než aby dotyčný měl co říct. To je pak pro moderátora kalvárie, ale Šíp z toho umí vybruslit, skoro nikdy není arogantní ani urážlivý. Současná inovace dokázala právě tyto klady Šípova moderování zúročit, v případě Suchého šlo chvílemi až o jakési důvěrné klaunské nahrávání. Je to samozřejmě pamětnické vzpomínání a rekapitulování pro ty, koho tvorba Suchého a Svěráka zajímá a také o ní něco vědí a chtějí si vychutnat méně známá fakta, osobní komentáře a postoje.
Tyto dva rozhovory prý unavily svým pomalým tempem. Jistě že se odvíjejí pomaleji, dokonce i ulpívají na některých detailech, ale tak je to v pořádku. Proč by proboha měl Šíp „vbíhat do arény“ s křepkou akčností mladých střihounů, umanutě útočit na zpovídané a chytat je za slovo? To by popřel sám sebe. A proč by to vůbec dělal? Na tyto pořady se žádná dynamická mládež nedívá, ta se totiž na Českou televizi nedívá vůbec, takže nářky nad malou svižností jsou úplně mimo.
Oba rozhovory stály za zhlédnutí a měly co nabídnout i čím překvapit, což u tak mediálně vytěžených tvůrců není samo sebou. Osobností z okruhů Šípovi blízkých je ještě dost a kromě toho dělat rozhovory s dříve narozenými, kteří mají esprit a pálí jim to, je báječná disciplína, jak potvrdí každý novinář. A snad není pořád nutné podkuřovat mladým a předhazovat jim jejich občas dosti rychlokvašené idoly.
I proto by tenhle nouzový formát stálo za to zachovat, tím spíš, že Všechnopárty pochopitelně po tolika letech jede z podstaty.
